Tino na Aljašce: Závod psích spřežení

🎈 Tino sní

Ahoj děti! Tady váš oblíbený dobrodruh Tino, dřevěný cestovatel, který se tentokrát dostal až… na ALJAŠKU! Jo, fakt! Tam, kde je víc sněhu než zmrzliny v mrazáku a vítr fouká tak, že vám zamrzne i nálada. Ale nebojte, já jsem to přežil. Byl jsem totiž účastníkem slavného závodu psích spřežení!

Jak jsem se tam dostal? Vzali mě Příborští z Jablonce nad Nisou a hlavně můj letní táborový kámoš Mirek, jejich syn. A kdo závodil? No přece Mirkova sestřenice Katka, Češka žijící v Americe, co řídí spřežení jak pilot letadlo!

A teď si sedněte, vezměte si něco teplého do ruky, protože tohle bude epciká jízda!

🐾 Ledová past a první finta

Na startu stálo 30 spřežení. Psi štěkali, saně vrzaly, sníh křupal a v davu stál závodník Alex. Lesklá bunda, drahé saně, pohled jako medvěd v dietě. Něco mi na něm smrdělo. A ryba to nebyla.

Krátce před startem jsem vlezl potají Katce do saní a zachumlal se do kožešiny. Pro jistotu. Člověk nikdy neví a dřevěná loutka obzvlášť, jestl mě nebude potřebovat. Ne že bych se chtěl vézt… ale jo. Chtěl. Start!

Psi vyrazili! Hned za rohem se tři týmy zastavily. Psi spali! Jak pařezy na zimním odpočinku. A víte proč? Alex jim nalil uspávací kapky do misky! Normálně čáry-máry podraz!

„Tohle smrdí podvodem víc než moje ponožky po dešti,“ zašeptal jsem Katce (teda spíš sobě, ale znáte mě… jsem dramatik).

🍖 Maso, pasti a vlčí vytí

První finta nestačila. Alex rozjel podrazovou smršť a to mě fakt nakrklo.

🎣 Za lesem nastražil do sněhu kus hovězího maso a psi u dvou spřežení se na to vrhli, jak já na maruňkové GELAD’ORO. Už se nerozjeli. ⛸ Potom přišla ledová plotna. Dvě saně udělaly piruetu jako krasobruslaři a skončily na zádech. Ten rošťák! 🧭 A pak rozcestí. Alex přehodil značení, pět týmů se vydalo špatným směrem. Skončili u zamrzlého jezera.

Nejhorší přišlo v noci.

Když jsme zastavili, ozvalo se z lesa vytí. Ale nebyl to vlk! To byl Alex, co napodobil vlčici! Ten padouch!

Katčini psi, Bora, Miki, Zula, Šnap, Dingo a Keks utekli z ohrady za hlasem! Já vyrazil za nimi. A hádejte, kde jsem je našel. V jámě. V pasti na medvědy! „To teda ne. Ten syčák!“ vykřikl jsem a vyrobil provaz z větví. Všech šest psů jsem zachránil, ale ouha… Keks si vyvrkl kotník.

🛷 Já, tahač!

Ráno přijel veterinář. „Tenhle pes dál nejede,“ řekl a odjel. Katka plakala, psi smutně koukali. A tak jsem vystoupil ze saní, napnul dřevěné ruce a řekl: „Nasaďte mi postroj. Jdu tahat. Člověk nejsem, tak to není proti pravidlům.“

Organizátoři koukali jak na zjevení, ale já měl v očích odhodlání, co by roztavilo iglú. A tak jsme vyrazili: Katka… Bora, Miki, Zula, Šnap, Dingo… a já! Alex ale chystal další zákeřnosti.

💣 Sněhové petardy, aby psi zpanikařili. Já je uklidnil zpěvem. Zpíval jsem tak falešně, že se radši soustředili na běh. 🌉 Zlomený most přes řeku. Přeběhli jsme po obalech kelímů od GELAD’ORO, co byly tvrdší než sobí kopyto. Ještě že jsem takový lízal s plným mrazícím baťůškem. A tak jsme přežili všechny finty. Zbýval poslední kilometr.

🏁 Cílová rovinka a sladké vítězství

Na trati jsme zůstali jen my a Alex. Dvě saně vedle sebe. Rameno na rameni. On měl 8 psů, my jen pět. A mě. Sníh svištěl, saně jely jak rakety. Alex se na nás šklebil, jakoby už měl medaili v kapse. Ale netušil, že jede proti dřevěnému terminátorovi s čokoládovým srdcem a železnou vůlí.

„To nedáme,“ zašeptala Katka.

„Dáme!“ zařval jsem, až se mi uloupla tříska z kolene.

Zabral jsem, dřevěná záda se mi prohnula, klouby vrzaly jak starý houpací kůň, ale jeli jsme! Psi to cítili. Bora zavyla. Alex přidal. My taky. Všechno se zpomalilo. Sníh létal, dech se srážel do oblak, srdce bušila jako buben na táboráku.

A pak — cvak! Alexovi povolil popruh. Jeho saně se rozkývaly a než stihl říct „podraz“, zabořily se do závěje.

My projeli cílem. První. Lidi jásali, Katka brečela, psi štěkali a já… Já si sedl do sněhu a vytáhl z batůžku poslední, vítěznou maruňkovou. A co Alex? No… diskvalifikace. A veřejná ostuda. Ale nebojte, já mu tam nechal vzkaz na saních: „Fair play chutná líp než vítězství. Příště to zkus čestně, kamaráde.“