🎈 Tino sní
Ahoooj děti! Tino dobrodruh je opět na cestách! A tentokrát jsem se dostal až úplně na sever… do země sněhu, sobů a perníkové vůně – do Laponska! A víte proč? No jasně! Kvůli Santa Klausovi! 🎅
Už týdny před Vánoci jsem doma Tomšosovi pořád dokola kladl otázky: „Hele Tomšosi, kde vlastně Santa bydlí? Má dům nebo iglú? A kde bere všechny ty dárky, když je nekupuje u nás v Tino Toys? Kolik má skřítků? Jsou větší než já nebo menší? A sob? Má jméno? Kolik mu je let? Má řidičák? A proč mi ještě nikdy nic neposlal, když jsem tak hodnej?!“
Tomšos zhluboka vzdychl, podíval se na mě s tím svým vědeckým výrazem a řekl: „Tino, chceš znát pravdu? Tak jo. Pošleme tě rovnou za ním, protože u nás chodí Ježíšek.“
Pak přinesl krabici od bot, vystlal ji šálou, přilepil známku a napsal adresu: Santa Claus, Santa Claus Main Post Office, Tähtikuja 1, 96930 Napapiiri, Finsko. A než jsem stačil říct „sněhová koule“, zabouchl víko a já svištěl poštou až za polární kruh!
Krabice přistála měkce, jako do peřin. Někdo ji opatrně otevřel… a… najednou jsem stál tváří v tvář partě skřítků s ušankami a tlapkami v rukavicích. Měli oči jako korálky a brýle jako malí profesoři.
„To je hračka!“ šeptl jeden. „Ale… ona se hýbe!“ řekl druhý. „A mluví!“ zajíkl se třetí a upustil šišku. Já jen hrdinně vyskočil z krabice a řekl:
„Nazdárek, já jsem Tino! Jdu na vlastní nohy zjistit, jak to s tím Santou je. Chtěl bych si s ním plácnout, pohladit soba, zkusit si zabalit dárek a… jestli to půjde, projet se na saních!“
Skřítkové z toho byli úplně rozmrzelí, což je u nich stav podobný jako u nás, když dojde smetanová zmrzlina. Jeden z nich mi tiše řekl: „Zítra je Štědrý den. Santa je v šíleném presu. Už teď nestíhá! U ná to není na pohodičku, jako s vaším Ježíškem.“
„Musíme přečíst dopisy, zabalit tři miliony dárků, nakrmit soby, zkontrolovat navigaci a ještě nám došly baterky do robotických dinosaurů…“
V tu chvíli jsem se rozhodl: Pomůžu jim! Nasadil jsem si vánoční čepici, zavázal šálu na superhrdinský uzel a šel do akce. Zásobování? Vyměnil jsem saně za snowboard a jezdil po skladu rychlostí světla. Balení dárků? Umím uzlíky i mašle. Rozveselování? Naučil jsem soby taneček na písničku Jingle Bells – i s otočkou!
Skřítkové byli unešení. Prý jsem nejlepší pomocník, jakého kdy neměli. Ale ouha… právě když všechno vypadalo, že běží jako po másle, stal se pořádný malér!
🛑 Zápletka jako z pohádky
Někdo ukradl Santovu kouzelnou časovou šišku. Tajemné zařízení, které zpomaluje čas, aby Santa stihl objet celý svět během jedné noci. Bez ní? Konec Vánoc! To nedovolím!
„To je průšvih za polárním kruhem!“ zvolal hlavní skřítek. „Bez šišky nestíháme ani Norsko!“
A tak jsem vyrazil na nejdůležitější misi svého dřevěného života: Získat zpět kouzelnou šišku, odhalit zloděje a zachránit dětem Vánoce! Tedy… ty santaklausovské.
🌪️ Zloduch v plstěných botách
Po stopách jsem šel přes zasněžené lesy, kolem zamrzlých jezer, až do temné jeskyně v hoře Kořenovce. A tam jsem ho spatřil… malý, brblající, rozčepýřený… „No teda! Ty nejsi skřítek! Ty jsi…“
„Grumplix!“ zavrčel. „A neříkej mi skřítek! Jsem anti-skřítek! A Vánoce? Brrr! Tolik radosti, smíchu, zbytečných ponožek!“
„A co jsi udělal s šiškou?!“ zeptal jsem se, i když jsem ji hned viděl, v akváriu, obklopenou nafukovacími kaktusy.
„Už nikdy žádné Vánoce! Letos si děti dají nanejvýš ovesnou kaši a jeden nádech radosti!“ chechtal se Grumplix a točil se dokola na bruslích. Jenže mě jen tak něco nevyvede z míry. Mám sice v hlavě piliny, ale v srdci statečnost!
🎄 Operace Šiška!
Grumplix se postavil na špičky bruslí a zakřičel: „Ani mě nenapadne ti tu šišku dát! Chápeš, jak je úžasný, když celý svět na chvilku ztichne? Bez cinkání rolniček, bez vůně perníčků, bez těch trapných pohlednic se soby! A na toho vašeho Ježíška si taky posvítím, řekl. Trochu jsem se lekl o své dárky.
„Ale Grumplixi,“ povídám klidně, sundal jsem si šálu. „Ty… ty jsi asi nikdy nezažil opravdové Vánoce, viď?“
Grumplix se zarazil. Jeho chlupaté obočí se zvlnilo jako sněhová závěj. „No a co? Nikdy jsem žádné dárky nedostal. Nikdo mi nikdy nezazpíval koledy. Jediný stromeček, který jsem měl, byla uschlá brokolice. A moje rodina? Ha! Ticho, samota a studené ponožky bez dárků!“.
Přisedl jsem si vedle něj a řekl: „Grumplixi, to je smutný. U nás doma v Česku sice jíme bramborový salát s řízkem nebo kaprem, pečeme cukroví, voní vanilka, rozsvítí se stromeček… ale víš, co je nejdůležitější? Rodina! Láska! Smích! Teplo domova!“
Grumplixovi zvlhly oči. „Já… já bych to chtěl taky někdy zažít. Ale copak to jde? Jsem přece anti-skřítek…“
„Každý si zaslouží nový začátek,“ řekl jsem a natáhl k němu ruku. „Pojď se mnou. Zachráníme Santovi Vánoce a pak tě vezmu k nám domů, na ty ježíškovské!“
🎁 Šiška zpět a útěk z jeskyně
Grumplix chvíli váhal… a pak mi podal časovou šišku. „Ale dávej na ni pozor, je trochu citlivá na teplo“ upozornil mě. V tom se jeskyně otřásla! Její strop začal praskat. Byl to pastýřský sob Helmut, který mě sledoval celou cestu a omylem se opřel o sloup! „BĚŽÍME!“ zařval jsem.
Běželi jsme, nebo spíš padali, sněhem, smíchem a šiškovým vírem zpět k Santovi. Sotva jsme mu šišku předali, rozsvítila se nad polární dílnou zelenočervená záře, znamení, že čas se znovu zpomalil a Santa to stihne!
🎅 Na palubě sáněk
„Díky, Tino!“ volal Santa a mrkl na mě. „Vezmu vás domů”.
Saně se vznesly a přehouply se přes Severní moře, Alpy, až nad střechy Prahy. „Tady vás vysadím, kluci. A pozor, komín je trochu popelavý!“
Spadli jsme přímo do obýváku k Tomšosovi. Byli jsme černí jako uhlí, popel všude… ale co jsem viděl pod stromečkem? DÁRKY! Spoustu! Pro mě i jedno malé balení navíc s cedulkou: Pro Grumplixe – poprvé, ale ne naposledy.
Rozdělil jsem se s ním o další bez váhání. A on? Rozbaloval, usmíval se, ochutnal linecké a řekl: „Tohle je… to nejkrásnější, co jsem kdy zažil.“
✨ Moudro pro děti
I ti, kteří na první pohled bručí a zlobí, možná jen nikdy nepoznali lásku. A když jim ji dáme, změní se z Grumplixů na kamarády. Láska je totiž to nejdůležitější kouzlo – nejen o Vánocích! 💖
