🎈 Tino sní
Ahoj kamarádi! Tady je Tino, váš dřevěný cestovatel s nosem od slunce a duší dobrodruha! Tentokrát jsem letěl – ano, LETĚL úplně sám. Kam? Na největší pískárnu světa, na Saharu! Ale pěkně popořadě.
✈️ Vypravení se na letiště
Můj duchovní táta Tomšos, ten frajer s modrým sakem a věčným úsměvem, mě ráno vzbudil: „Tino, máš kufr?“
„Mám!“ řekl jsem. „Krém na nohy? Píšťalku?“ ptal se. „Všechno sbaleno!“ přikývl jsem hrdě.
Tomšos mě opatrně zabalil do ponožky (moje oblíbená cestovní třída!) a řekl důležité rady: „Nikde nelez! Na nikoho neskákej! Nesbírej kaktusy! A buď hodnej, nebo tě pošlou zpátky poštou jako balík!“ Pak mi zamával a já… byl fuč.
🧔♂️ Seznamte se. Obchodník s velbloudy
Na letišti v Timbuktu mě už čekal pán v turbanu, který se představil jako Abdul El-Kamoul z kmene Šleháčů písku. „Tino! Tebe já potřebovat! Velký úkol pro tě! Velbloud Kapoun utekl.”
Mise právě začala. Vyjeli jsme na poušť. Abdul posedával na nadmutém slonu pouštním, já si vlezl na záda malé surikatě. Držel jsem se jí za uši, ale vítr se držel mě. Měl jsem písek v očích, v kloubech i v kapsách. Sledovali jsme velbloudí stopu. A pak to přišlo… Zafoukalo…. Zadupalo. A najednou ššššš… HOUUUU! Písečná bouře jak vrata od chlíva ve Skalici! Všude žluto, slon zpanikařil, Abdul zmizel v obláčku písku a já letěl vzduchem, i se surikatou, jako přezrálá datle! Přistáli jsme na zádech pštrosa dvouprstého.
🐾 Kapounova stopa se zvířaty pouště
„Ahoj, pštrose!“ zvolal jsem, když jsme konečně přestali klouzat po písku. „Neviděls… čistě náhodou… velblouda jménem Kapoun?“ Pštros se zamyslel a zahýbal brvami jako vějíři.
„Možná… Ale spíš se zeptej FENKA BERBERSKÉHO. Ten má nos jak vysavač a stopuje všechno, co se hýbe!“
🦊 Fenek a ztracené sluneční brýle
Fenka jsme našli pod palmou, jak si chladí tlapky v písku. „Kapouna? Možná jsem ho cítil… ale… zrovna mi vítr odnesl moje sluneční brýle! Pomozte mi je najít, a povím vám víc!“
Hledali jsme pod palmou, nad palmou, za palmou… až jsem brýle uviděl na hlavě štíra. Tvrdil, že si je jen půjčil. Fenek si je nasadil a spokojeně se usmál. „Díky! Teď běžte za KOBROU EGYPTSKOU. Ta pořád něco syčí o velbloudovi v horách.“
🐍 Kobra a písečné puzzle
Kobru jsme našli zakroucenou do tvaru otazníku. Měla před sebou písečné puzzle. „Kapoun… možná… ale pomoz mi složit tenhle obrazec dřív, než mi ho vítr zase rozfouká!“
Sedli jsme a s jazykem venku skládali dílek po dílku. Jakmile se objevila silueta velblouda, kobra zasyčela: „To je ON! Viděla ho KOČKA POUŠTNÍ. Bydlí za třetí dunou vlevo, pak doprava kolem suché kaktusárny.“
🐱 Kočka a písková masáž
Kočku jsme našli, jak si dělá peeling písečnou kostkou. „Kapoun? Možná… Ale mám uzel v ocasu! Udělej mi masáž dřeváčku, a pak vás možná dovedu tam, kde ho drží!“
Surikata masírovala, já držel ocásek a pštros držel tempo tlapkáním do písku. Kočka předla jak motor v karavanu.
„Dobře. Ukážu vám cestu… ale musíme být opatrní.“
🏜️ Záchrana z oázní vesničky
Osada vypadala klidně. Až podezřele klidně. Kočka nás zavedla do stínu palem a ukázala na ležení banditů. A tam byl! Kapoun. Byl přivázaný ke slunečníku, se šálou přes oči a kokosovou skořápkou místo klobouku! „PSSST!“ šeptl fenek.
„Záloha zprava,“ sykla kobra.
„Surikato, připrav pinzetu!“
„Tino, veď nás!“ zvolal pštros.
Všichni se rozběhli. Kočka přeskakovala bedny, kobra syčela falešné rozkazy, fenek vrčel jak traktor a já přistál banditovi na hlavě a píšťalkou mu zahvízdal do ucha a řekl: „Pusť Kapouna bídáku, nebo ti zateče do sandálů!“ Bylo to rychlé.
Kapoun byl volný, banditi v prachu a my se radovali!
🏕️ Návrat ke ztracenému příteli
Po několika dnech cestování jsme dorazili zpátky k místu, kde jsme ztratili Abdula. A on tam pořád byl! Spálený, ale šťastný jak blecha v berberském koberci. „Tino! Tys můj zachráneč! Já dát ti polovina majetek a ruka panenky Rachylda. Její oka jsou z korálek a hlas skřivánka ve větru!“
Já se jen usmál, upravil si klobouk a řekl: „Abdule, ty jsi zlatíčko, ale já mám doma Tomšose… a… děti po celém světě! Ještě se nemůžu usadit. Čeká mě další dobrodružství“. A tak jsem zamával všem zvířátkům a se srdcem plným písku odletěl domů.
💫 Písečné moudro na závěr
Když tě vítr zavane daleko od domova, nezoufej. Možná zrovna potkáš přátele, kteří umí syčet, zírat i příst – a společně zvládnete i bandity v žabkách!
