🎈 Tino sní
Ahoooj děti! Tino na cestách vás zase zdraví, tentokrát přímo z… no hádejte odkud? Z Turecka! Ale pěkně popořadě, ať vám neuteče žádný kousek dobrodružství.
Všechno začalo v Litvínově, kde jsem dostal čestné místo u rodiny Kulhavých. Jedou na dovolenou do Istanbulu, a protože jsem malý, skladný a ukecaný, vzali mě s sebou. Jenže ouha! Když jsme balili kufry, maminka Kulhavá najednou povídá: „Váhu už máme přesně, Tino musí bohužel do zavazadlového prostoru.“
A tak místo v sedadle vedle tatínka jsem skončil mezi kufry, kabáty a jednou velmi upovídanou panenkou, která mi celou cestu vyprávěla o Paříži. No, aspoň někdo mě bavil.
Jakmile jsme přistáli, vylezl jsem z kufru jako Indiana Jones z jeskyně s očima navrch hlavy. Letadlo je zevnitř fakt zajímavé! Ale dobrodružství teprve začínalo.
Istanbul! Město na dvou kontinentech. A taky město, kde to voní po koření a kde jsem se naučil, že i kamenné stavby mohou vyprávět příběhy. Navštívili jsme dvě úplně největší památky. Modrou mešitu, ta byla jako z pohádky! Ta kupole, ty vitráže, a všude bosé nohy. Maminka Kulhavá říkala, že tam musím být potichu. A pak Hagia Sofia. To je teda dějepis naživo! Kostel, pak mešita a teď muzeum. A každý kámen tam pamatuje víc než naše babička. Byl jsem tak malinký pod tou kopulí, ale připadal jsem si jako princ Orientu.
A pak to přišlo, Velký bazar! Děti, představte si padesát fotbalových hřišť plných věcí. Koberce, lampy, čaje, hračky, vonné oleje, cinkající náramky a pán, který se mě snažil vyměnit za velblouda, ale maminka Kulhavá ho odpálkovala: „Tenhle kluk je náš, žádný obchod nebude!“
Zrovna jsem si prohlížel staré misky, když jsem ji uviděl. Vázu. Ne ledajakou! Byla úplně vzadu, pokrytá prachem jako perník bez polevy. Něco mě k ní táhlo. Vytáhl jsem z kapsy penízky, co mi dal Tomšos se slovy: „Když najdeš něco speciálního, kup to.“ A tak jsem ji koupil.
Večer jsem si vázu prohlížel. A pak – PSSST! Udělalo to PUFFF a z vázy se vyvalil modrý kouř. A z něj se zformoval DŽIN! Měl turban, smích jak bouřku a oči jako dva špílce. „Děkuji, že jsi mě osvobodil, malý příteli. Splním ti jakékoliv přání.“
No děti, co byste dělaly na mém místě?! Já začal jak trdlo: „Chci dort! Teď chci dvanáct dortů! Teď chci krokodýla s melounem!“
A pak: „Chci létající koberec!“ Letěli jsme nad Istanbulem, já a džin, jako praví hrdinové z pohádky Tisíce a jedné noci. Jenže… džin začal být trochu divný. Když jsem mu řekl: „Děkuju, můžeš zpátky do vázy,“ on se zamračil a řekl: „Ne. Líbí se mi tu. Teď si budu přát zase něco já!“ A tak se všechna moje přání začala kazit. Dorty se proměnily v obří slimáky, koberec nás zanesl do bouře a krokodýl… krokodýl, no, nechci o tom mluvit. Zkrátka džin zlobil!
😏🍦Velký plán a zmrzlinová lest
Přemýšlel jsem, jak se toho zlobivého džina zbavit. Zkusil jsem to po dobrém: „Hele, kámo, fakt to bylo super, ale měl bys zpátky do vázy. Víš jak, pravidla kouzelných věcí, tradice, magie, víš co.“ Jenže džin se rozvalil na létajícím koberci jak na gauči, hryzal pistácie a zíval. „Ne-e. Mně se tady líbí. Chci zmrzlinu!“
A v tu chvíli mi to docvaklo. No jó, ZMRZLINA!
Vytáhl jsem z batohu kelímek GELADO’RO, který jsem si šetřil na speciální chvíli. „Tady máš. Tohle je ta nejlepší zmrzka pod sluncem! Ochutnej ji.“ Džin si lízl a jeho oči se rozzářily jako minarety při západu slunce. „Hmmmm… co je to za kouzlo?“
„Gelato, kámo. Ale ne jen tak ledajaké. To je GELADO’RO, pravá řemeslná zmrzlina. A hlavně, každá příchuť má svůj příběh!“ Džin lapal po dechu: „Ještě! Máš další příchuť?“
„Mám tu jednu, úplně speciální. Je tak dobrá, že se podává jen ze dna vázy.“
„Ze dna vázy?!“
„Jo. Ale musíš si pro ni sám slézt. Tam dole je totiž tajná příchuť. Úplně vzácná. Malinový sorbet s pistácií“ Džin zajásal jak dítě na pouti a skočil hlavou napřed do vázy. „Já už to cítím! Už skoro… jsem… tam…“
CVAK! Rychle jsem přiklopil víčko. A ještě ho utěsnil žvýkačkou, co jsem měl v kapse z Litvínova. Džin zařval: „TO JE PAST!“
Já se usmál: „Ne, kámo… to je GELADO’RO efekt,“ a váza se začala třást a cvrlikat. Ale držela. A pevně.
Druhý den jsem vázu odnesl zpátky do bazaru a vyměnil ji za sáček tureckého medu a řekl prodavači: „Pozor, neotevírat bez zmrzliny v ruce.“
🧞♂️ Turecké moudro:
I když se ti něco líbí, ne všechno patří tobě. A když máš moc, používej ji moudře, protože i největší přání se můžou změnit v maléry, když zapomeneš, kdo jsi.“
