🎈 Tino sní
Ahojky děti! Tak zase jedu na další výpravu. Vybrala si mě rodina Novotných z Budějovic – dvacetiprocentně švihlá, ale o to víc skvělá. Malá sedmiletá Kačenka, velký fanoušek koní a růžových bot, a její starší brácha Vojta, expert na hokej, lego a zlobení. Maminka byla klidná jako láhev bez bublin. Tatínek… no, ten měl bundu, která později způsobila celý ten šrumec. Ale to předbíhám. Každopádně vám to bude připomínat jeden vánoční film. 😎 Ale mě se to stalo prvnímu!
Na letiště jsme jeli autem, všichni natěšení, já bezpečně připásaný mezi dětmi v sedačce (a jednou rukou zabalený v sendviči).
✈️ Let letadlem aneb Zmrzlina na nebi
V letadle to začalo jako vždycky. Já, sedící mezi Kačkou a Vojtou, se přetahoval o ovladač, vykláněl do uličky, vtipkoval s letušákama a bavil celý letoun.
Pilot mě dokonce pozdravil do mikrofonu: „Zdravíme Tina z první řady dětské zábavy!“ 🛫🎤
A pak… přišla americká zmrzlina. Taková ta nadýchaná, barevná a plná umělých pocitů.
Ochutnal jsem. Podíval jsem se na děti.
„Děti… GELAD’ORO je stejně lepší.“
🗽 New York!
A pak to začalo. Vystoupili jsme. A já? Já koukal jak buk. Nebo dub?
Všechno tu bylo větší než Vojtova lego sbírka a hlasitější než Kačenka, když nemá teplé mlíčko.
🚕 Žlutý taxíky, 🏙️ mrakodrapy až do nebe a💡světla všude – i tam, kde by být neměla!
Viděli jsme Sochu Svobody (ta paní je větší než babičky panelák a drží zmrzku z betonu!), Madison Square Garden (Vojta omdlel, když zjistil, že tu hrál Jágr!) a pak… Times Square. A právě tam se to stalo.
😱 Ztracen v džungli světel
Stál jsem vedle Kačky a pak najednou – “tati, jdeme?” A on šel. Tak jsem šel taky.
Stejná bunda. Stejné džíny. Stejně málo vlasů. ALE NEBYL TO NÁŠ TÁTA!
A já šel za ním.
Dvě ulice. Tři. Dva stánky s hotdogem. Jeden párek v rohlíku, co jsem si nechtěl koupit, ale prodavač mě přitáhl a řekl „Nice puppet!“
A já byl sám. V NEW YORKU!
Chvilku jsem chtěl brečet, ale nemám slzní kanálky. Pak jsem chtěl volat – ale iPhone nemám. Tak jsem se prostě posadil vedle Mickeyho, co tam tancoval pro turisty, a začal mu vyprávět svůj příběh.
Mickey kýval. Pak řekl „Tips only, please.“ 🙄
Mickey Mouse mě sice nedovedl na hotel, ale přivedl mě na nápad. Pokud se v New Yorku neztratí člověk, tak rozhodně plyšák nebo dřevěný panáček. A co já? Já jsem dřevák s nápady! Tak jsem se vydal hledat pomoc. Vyrazil jsem ulicí 42nd Street, projel se zadarmo na skateboardu nějakého kluka (než si toho všiml), proběhl mezi nohama turistů a nakonec jsem vlezl do výlohy jednoho obchodu s hračkami.
🎅 A pak… jako ve filmu!
Stál tam pán, co vypadal jako Santa Claus v důchodu – brýle, bříško, a v ruce mobil. Zvedl oči, podíval se na mě a řekl: „Ty jsi snad živý!“
„Skoro!“ houkl jsem.
Pán se zasmál a zvedl mě. A já mu všechno pověděl. O Vojtovi, o Kačce, o falešném tátovi s málo vlasy, i o tom, že moje nejlepší kámoška je pistáciová zmrzlina.
A víte co? Ten pán byl majitel dětského kanálu na YouTube! Natočil se mnou video – „Nejodvážnější panáček světa“ – a to se stalo virální. Do hodiny věděli o mně v celém New Yorku, a do dvou i rodina Novotných!
📸 Shledání
Vojta mě našel podle fotky na Times Square, kde jsem měl v ruce nápis: „Hledám Kačenku a tátu, co vypadá jako jiný táta.“ Kačenka brečela, maminka mě objala, i když jsem dřevěnej, a tatínek… ten slíbil, že si už nikdy nevezme bundu, co mají i jiní tátové!
💺 Cesta domů? Ještě ne!
Za týden jsme měli letět zpátky do Česka. ALE! Let byl zpožděn. A co udělá pravý dobrodruh, když má 8 hodin času v New Yorku? No jasně – dobrodružství v metru, honička s mývalem v Central Parku a nakonec… návštěva Brooklynu, kde jsem omylem vyhrál breakdance battle! (Nohy mám sice dřevěné, ale stylové!)
A pak už hurá domů ✈️… s plným kufrem zážitků, amerických suvenýrů, a jedním plyšovým Mickeym, co mi ho koupila Kačka – prý, aby mi v letadle nebylo smutno.
🎓 A teď moudro pro všechny malé cestovatele
„I když se občas ztratíš, nebo jsi sám v cizím světě – nikdy nezapomeň, kdo jsi. Trocha odvahy, špetka humoru a otevřené srdce tě vždycky dovedou zpátky k těm, kdo tě mají rádi.“
