🎈 Tino sní
Ahoj! Tady Tino – vaše oblíbená dřevěná loutka, která nezmrzne ani v mrazáku a má větší chuť na dobrodružství než tulení mládě na rybí piknik. Dnes vám povím o své výpravě, která zamrzla v dějinách (doslova). Vyrazili jsme na Severní pól. A to rovnou s partou českých otužilců z Nového Bydžova!
🐶 Saně, psi a dřevěný sáňkař
Na start jsme vyrazili v plné síle: skupina statných chlapů a žen, smečka huskyů s brýlemi proti sněhu (jo, fakt) a já, Tino, přivázaný na saních jako stylový maskot.
„Kdo je to ten malej s těmi sáněmi?“ šeptali si ostatní.
„Ten s bednou? A co tam asi tahá?“ ptal se pan Vlastimil, šéf stanař.
Já se jen tajemně usmíval a šeptal své sani: „Ještě chvíli, mí malí ledoví kamarádi… vaše chvíle slávy přijde.“
❄️ Mrazem k sobě blíž
Každý den byla větší kosa. Jednomu pánovi omrzl knír, druhému termoska a třetí začal mluvit plynně eskymácky. Já? Nic! Dřevěné tělo! Jen mi občas křuplo v kloubu, když jsem si sedal na zmrzlou sobí kůži.
Rybolov? Jasně! Vyvrtali jsme díru do ledu, spustili návnadu…
A já chytil… ponožku z 80. let!
🔥 Tábor bez stanů = drama na ledu
Už jsme byli fakt blízko pólu. Jen poslední noc! Ale ouha… Vlastimil, mistr stanové logistiky, zčervenal jak mrož na slunci.
„Ježkovi oči. Zapomněl jsem stany!“
Ticho. I psi přestali funět.
„Kde?“ zasyčelo.
„V předchozím táboře… asi… možná… určitě.“
„Tak kde budeme spát?!“ ptali se všichni.
A v ten moment jsem vystoupil zpoza saní. Vítr dramaticky rozfoukal mou šálu (dobře, byla to tkanička).
🧊 Tino stavitel aneb IGLÚ ZMRZLINOVÉHO DRUHU
„Postavím vám iglú!“ prohlásil jsem hrdě.
„Ale vždyť tu není sníh, jen staletý led a skály!“ protestovali.
Já jen kývnul a odjistil zámek své záhadné bedny. Na víku nápis:
„PŘÍSNĚ TAJNÉ – OTEVŘÍT JEN V KRITICKÉM MRAZU“.
Uvnitř? Zmrzlina GELAD’ORO všech příchutí! Jahodový sorbet, pistácie, kokos, limetka…
Začal jsem tvarovat zmrzlinu jako cihly. Drželo to překvapivě dobře. Vždyť kdo kdy řekl, že se zmrzlina nedá použít jako stavební materiál?
🛌 Noc v iglú s jahodovou přikrývkou
V noci jsme všichni spali v mém zmrzlinovém paláci. Měli jsme příchuťový koutek, poličku s vanilkou a ledničku, která byla teplejší než venku.
A kdykoliv se někomu zdál zlý sen? Líznul si do tmy sorbetu.
Jeden otužilec dokonce mluvil ze spaní: „Neberte mi tu pistácii, prosím…“
Já jsem si ráno lehnul pod špičku iglú, nechal slunce roztopit meruňkový sorbet a ten mi kapal přímo do pusinky. Gurmánský budíček. Mega.
🚩 Vítězství a trenýrky
Na Severním pólu jsme vstyčili vlajku. Celá výprava se svlékla do trenýrek a pózovala pro časopis „Ledová vášeň“.
A já? Já vytáhl poslední kelímek GELAD’ORO a položil ho na severopolární bod.
„Od teď je i Severní pól v distribuční mapě.“
🚩 Polární moudro
„Na životě je nejlepší, že i když mrzne a fouká, když máš kolem sebe přátele, odvahu a pořádnou porci dobré nálady (a třeba i zmrzlinu GELAD’ORO), můžeš postavit svoje iglú štěstí – a přežít i ty nejtužší mrazy.“
