Ahoj děti! To jsem zase já, Tino – váš dřevěný cestovatel! Přijel jsem na Tuvalu se svými kamarády Lubošem a Martínkem. Tedy řeknu vám… Luboš je strašný mrzout, pořád na telefonu a neumí být ani minutu klidný. A Martínek? To je takový malý svatoušek, miluje školu a všechno, co má čísla a fakta. A má krásné modré brejličky 😅. Kuk!
Tuvalu je malinkatý ostrovní stát v Tichém oceánu. Tak maličký, že když si ho zkusíte najít na mapě, musíte si připravit lupu a pevnou ruku, abyste ho nepřehlédli. 🧐 Leží mezi Havají a Austrálií, ale není to žádný velký kus pevniny – spíš řetízek drobných ostrůvků, kde se dá z jedné strany na druhou doběhnout dřív, než se vám roztaje kelímek od GELAD’ORA. Tuvalu je tak nízko nad hladinou moře, že když se zvedne vlna, místní si skoro můžou mávnout na ryby z obýváku. Proto se říká, že je to jeden z nejohroženějších států světa kvůli stoupajícímu oceánu.
🌊 Panika v laguně!
Hned první den jsme vyrazili prozkoumat malé vesničky a mangrovové lesy. Luboš samozřejmě okamžitě zvedl telefon a mumlal: „No to teda fakt nevím, jestli je tu vůbec signál.“ Martínek mezitím vyndal knihu o oceánských proudech a začal si dělat poznámky, jako by už byl učitelem.
Začali jsme sbírat lastury a brodit se mezi korály. Luboš měl samozřejmě jen jednu myšlenku: „A kde je Wi-Fi? Tohle je k ničemu…“ Najednou jsme si všimli – malý ostrůvek uprostřed laguny se pomalu ponořuje! „No to teda fakt nevím!“ vykřikl Luboš a snažil se zachytit za palmu, zatímco voda šplouchala kolem něj. Martínek nadšeně počítal proudy a zapisoval vzorce: „Podle výpočtů bychom měli…“
„Martínku, přestaň už počítat!“ křičel jsem a táhnul jsem ho za triko ke starému dřevěnému člunu, který jsem objevil mezi mangrovami. Luboš se pořád motal, padal do vody a křičel: „Pomozte, někdo mi hacknul Wi-Fi!“
🌊 Když moře testuje kamarádství
Najednou jsme zpozorovali něco zvláštního. Voda kolem ostrůvku bublala a pod hladinou se cosi hýbalo. „Co to je?“ zašeptal Martínek a jeho modré brýle mu skoro sklouzly z nosu. „To… to je potápěcí sebežravec!“ vykřikl Luboš, když zahlédl obrovskou želvu, která měla na zádech ulitu s pohyblivými chapadly. „No to teda fakt nevím… ale vypadá to děsivě!“
„Ne, Luboši, to je místní živočich, který se živí malými korály a drobnými rybkami,“ uklidňoval jsem ho, zatímco Martínek hltal fakta z knihy a počítal, jak rychle se živočich pohybuje. S napětím jsme nastoupili do člunu – já se chytil vesla, Luboš křičel a mával rukama a Martínek seděl s dalekohledem a zapisoval každý pohyb sebežravce.
Vlny šplouchaly do člunu a vítr se zvedal. „Podle výpočtů by měl odbočit doprava!“ konstatoval Martínek. Já jsem je oba držel, aby nevyletěli z člunu.
Najednou… sebežravec vystrčil jedno chapadlo a… „Luboši, drž se!“ vykřikl jsem, když se vyklonil přes okraj člunu, aby si vyfotil nejlepší „selfie“ s potápěcím monstrem. „No to teda fakt nevím… to je největší fail mého života!“ křičel a mával rukama, až málem spadl do vody. Já ho popadl za mikinu, kterou nesundá ani v horku a Martínek přitom počítal, jestli voda nese člun dost rychle, aby nás chapadlo nechytilo.
Sebežravec se k nám pomalu přibližovat. Luboš vyšiloval: „No to teda fakt nevím… teď mi hacknul život!“ Martínek mezitím hlásil každý pohyb sebežravce: „Chapadlo se otáčí o 27 stupňů, směr proudění 1,2 uzlu…“
„Martínku, co je s tebou? Tohle není laboratoř, drž se člunu!“ A pak to přišlo. Luboš spadl do vody! Chapadlo se k němu blížilo. Rychle jsem skočil za ním, abych ho zachránil, zatímco Martínek dál počítal rychlost vln a vzdálenost od sebežravce. Blázínek.
„No to teda fakt nevím… já chci nový mobil“ vykřikl Luboš, když jsem ho vytáhl zpátky do člunu bez telefonu. Sebežravec si s námi začal hrát jako s hračkou. Popotáhl člun sem a tam mezi korálovými útesy. Já vesloval, Martínek kvičel matematické výpočty a Luboš panikařil a plival vodu. Nakonec jsme pomocí starého háku a trocha chytrosti člun přivedli do bezpečí u malého ostrůvku.
Luboš si otřel vodu z obličeje, podíval se na nás a zamyslel se. „No… to teda fakt nevím,“ začal vážně, „ale asi jsem zjistil jednu věc. I když jsem strašný mrzout a pořád jen koukám do telefonu, někdy je lepší držet se kamarádů, né toho mobilu. A všichni jsme se zasmáli, protože i mrzout může mít své malé, moudré momenty. 😄
Moudro z Tuvalu 💙
„Ani nejchytřejší vzorec ani nejnovější mobil tě nezachrání, když jde do tuhého. Nejvíc totiž pomůže, když se kamarádi podrží navzájem.“ 😄
