🎈 Tino sní
Ahoj děti, tady Tino, dřevěný cestovatel, co se nebojí ničeho! Ani koní! Tentokrát mě Nikolka ze Superdvojky vzala na nejslavnější dostih u nás — na Velkou pardubickou! Se Štěpánem, jejím klukem, se tvářili hrozně důležitě, na hlavách klobouky jak ze starý Anglie a v ruce sázenky, protože… „když Velká pardubická, tak sázka musí bejt!“. Vybrali koně číslo 5, krasavce Hromobijce, kterého měl jet slavný žokej Radim „Blesk“ Bláha. Já jen koukal, jak všude poskakují koně, funí lidi a padají klobouky ve větru. Prostě podzimní paráda!
🎩 Tino do sedla!
Jenže ouha! Při cvičném skoku Hromobijci blbě uklouzla kopyta a Radimovi prasknul třmen — a co hůř, noha mu tam zůstala viset jak ponožka na šňůře. Technici nikde, čas běží a startérka, paní s očima jak sokol, chtěla koně okamžitě diskvalifikovat. „To ne!“ křikl jsem a vyskočil na plot. „Já to vezmu za Bleska! Stejně mám nohy tak krátký, že na třmeny nedosáhnu!“ Josef Váňa mě chvilku pozoroval a povídá: „A ty víš, co je Velká pardubická?“
„Jasně, to je taková větší verze toho, když přebíhám silnici!“
„No dobrá”, řekl Váňa, „když tě kůň shodí, tak tě aspoň nebudu muset sbírat daleko. Drž se, kluku dřevěná!“
A bylo rozhodnuto — do sedla jsem vylezl sám a zakřičel: „Pusťte mě na trať!“
Jakmile práskli start, Hromobijec vyrazil jak raketa, ale já… já se držel na chvostu. Doslova! Představte si: v jedné ruce otěže, v druhé modlitební knížku a nožičky, co za mnou vlají jak šála na motorce. Kurz na nás byl 1:7, ale já vím, že favorit se nerodí, ten se vyřehtá!
První překážky šly skvěle, dvakrát jsem chytil mouchu mezi zuby, ale teď, kamarádi, přišel Taxisův příkop. Legenda, strašák i koňská maturita! Naklonil jsem se k Hromobijci a šeptám: „Hrome, poslouchej. já vím, že jsi statečný valach, ale tohle je Taxis, tady se neskáče, tady se lítá!“ Hromobijec pohodil hřívou, až mi nalískal ocasem: „Drž se, nebo tě najdou až v lese!“
Vedle nás se sápal kůň číslo 9, říkali mu Horal – favorit s žokejem Frantou Čepelkou. Šli jsme tělo na tělo. Já na sedle, vítr v šortkách. Podívám se na Frantu on na mě — oba jsme měli výraz: „kdo skočí, ten žije!“
„Čepelko, drž si klobouk!“ houkl jsem. „Drž si ho sám!“ zavrčel zpátky.
A hop! Oba letíme, jako by nás katapultoval sám Josef Váňa. A dopad? Tvrdý, ale na kopyta. Tři koně skončili. Jeden se rozhodl jít raději na párek, druhej couvnul do diváků a třetí ztratil jezdce i směr. Prostě… Taxis třídí statečné od mlsných!
🐎 Drama na Irské lavici
Další překážky byly v pohodě — říkám v pohodě, ale já mám zadek dřevěnej už od narození, tak co! Jenže pak přišla Irská lavice, to je takový koňský tobogán bez vody a s víc bahnem. Hromobijec se na mě otočil: „Tak co, Tino? Skáčem?“
„Jasně, kámo! A jestli ne, tak tě přenesu na zádech!“ Jenže bum bác! Dva koně to zabalili. Jeden uklouzl jak bačkora na ledu, druhej si spletl směr a vyskočil na trať cross country pro děti. My? My jsme pádili dál!
🏁 Finále, kde se dřevo mění v raketu
Najednou jsme byli sedmí. „Hrome, trochu plynu, prosím!“ A on zabral. Na pátou pozici jsme se dostali jak po másle. Čtvrtá? Tam to bylo horší! Jeden kůň se mi snažil okousávat lítko! Křiknul jsem na něj: „Hele, já nejsem mrkev!“ Zarazil se, pustil mě nohu a my byli čtvrtí a… uháněli dál a v pořadí výš. Teď už jsme dotahovali jen Horala s Čepelkou.
Čepelák mlatil Horala bičem jak Tomšos koberec na jaře. Horal kňoural: „Au, au, to štípe! Tino, udělej s tím něco!“
A tak jsem natáhl ruku — a bum! Bič letěl do bláta! Já místo mlácení jsem pohladil Hromobijce za ušima. Hrom se rozvrněl, nasadil turbo a frčel jak formule na trávě. Posledních pár metrů. Horal ještě zkusil zařehtat, ale Hromobijec tetelil nohy tak rychle, že jsem skoro přišel o klobouk. Víte, jak to dopadlo? Tino a Hromobijec, vítězové Velké pardubické! Fakt! Mega!
A tak jsme s Hromobijcem dorazili do stáje, oba totálně vyčerpaní, ale strašně šťastní. To není jen o síle koně nebo zkušenostech jezdce, ale o odvaze nevzdat se, i když to vypadá nemožně. A já? Já jsem si dokázal, že i dřevěný kluk může závodit.
✨ Koňské moudro
„Někdy stačí místo biče malé pohlazení. Koně i lidi pak běží rychleji.“
