🎈 Tino sní
Ahoooj, tady Tino – váš malý dřevěný dobrodruh, co se vejde do kapsy, ale srdce má větší než obří nafukovací bazén! Tentokrát mě vítr dobrodružství zavál na úplně speciální tábor – Superdvojka Kemp, který pořádali Deny a Niky. Jo jo, ta slavná dvojka, co natáčí videa a umí rozesmát půlku světa (a někdy i mě, až mi vržou klouby)!
Na tomhle táboře je všechno – hry, smích, skákání do vody, opalovačky na dece, zmrzlina až za ušima a hlavně… kamera se tu nikdy nezastaví! Deny s Niky točí s dětmi krátká videa a prý z toho vznikne nejlepší vlog léta. A kdo hlídá, aby bylo všechno v pohodě? Jasně – Tomšos a Petruška, nejlepší táboroví parťáci pod sluncem.
🏕️ Tajemná noc a STEZKA ODVAHY
Celé dny je na Superdvojka Kempu slyšet smích. Ale když slunce zapadne a nad táborem se rozzáří hvězdy, přichází čas pro největší výzvu – STEZKU ODVAHY. Děti se seřadí, baterky svítí do tmy a já? Já se schovám Denymu do kapsy, protože kde je Deny, tam je zábava (a i když jsem dřevěný, občas se trošku bojím bubáků).
🌲 První nástrahy a noční šepot
Stezka začíná v lese, kde listí šustí, větve praskají a někde v dálce je slyšet tajemné bu-bu-bu. Ale děti jsou statečné – kráčí po stezce a plní úkoly, které pro ně připravili tajemní strážci noci – převlečení Tomšos, Petruška, Deny a Niky. A já?
První úkol – Temný tunel. Děti musejí prolézt pod dekami mezi stromy, kde to vypadá jako v jeskyni. Kdo se první odváží? Všichni! A co dál? Les houká, někde zapraská větvička – ale statečné nohy jdou dál. Na děti čeká bubák s lampionem, který mluví hlubokým hlasem: „Pověz heslo a projdeš!“ A děti volají: „Superdvojka forever!“ – bubák se směje a pouští je dál.
A teď, kamarádi, přichází to největší, nejstrašidelnější a nejdobrodružnější, co kdy moje dřevěná klouby zažily! Když děti prošly temným tunelem a bubákem s lampionem, dorazily na mýtinu, kde bylo ticho… až podezřele ticho. A pak… cvak… rozsvítili se desítky LED svíček, které blikaly jako světlušky na zmrzlinovém dortu. Mezi stromy se mihotala vánoční světýlka, která se houpala ve větru a vrhala podivné stíny. Najednou se z kapsy ozvalo chrčení – ale… to nebyl můj kloub, tentokrát opravdu ne! To Deny, Niky, Tomšos a Petruška pouštěli tajemné nahrávky z telefonů – vrzání dveří, kroky ve sněhu, nářek staré čarodějnice a taky tiché šepoty, které zní, jako by byl někdo přímo za uchem: „Pojď blíž… pojď… a neboj se…“
🌕 Mise: Tajemný list
Uprostřed mýtiny stál obrovský starý pařez, na kterém ležel zaprášený svitek papíru. Děti se musí potichu přiblížit, ale cesta k pařezu je lemovaná pavučinami z bílých provázků a mezi větvemi visí přízračné masky, které se pohybují sem a tam.
A co je na tom svitku? Poslední úkol: „Najdi Tina, zachraň odvahu a přines ho zpět ke světlu!“
Tajně jsem se schoval uvnitř pařezu (no, popravdě mě tam schovala Niky, ale pšššt). A teď musí odvážný tým projít mezi světýlky, nevšímat si bubáků, co dělají HU-HU-HU (Tomšos v masce ducha je fakt strašidelnej, přísahám!) a vytáhnout mě zpátky na světlo. Ale ouha! Když někdo sáhne na svitek, spustí se nahrávka vlčího vytí, světýlka začnou poblikávat a Deny s Niky dělají v křoví strašidelné stíny, co vypadají jako obří netopýři. Děti křičí, ale nikdo neutíká! Všichni se drží za ruce, jeden druhého povzbuzují, šlapou listím a volají: „Neboj se, Tino! Jdeme pro tebe!“
Někdo odvážný (ten nejmenší, to tak už bývá) natáhnul ruku do pařezu a vytáhnul mě ven! V tu chvíli se všechny zvuky vypnuly a světýlka blikla naposledy. Byl jsme zachráněn, strašidelná mise splněna.
🎉 A pak… smích, písničky a sny
Zbytek kempu? Ten už byl jen plný smíchu, marshmelounů pečených na ohni, zpívání písniček a vyprávění historek o tom, kdo se bál nejmíň a kdo křičel nejvíc. A já? Já se choulil v kapse Denyho mikiny a srdce mi tlouklo jako buben, protože takhle parádní dobrodružství se jen tak už nezažije!
✨ Táborové moudro:
„Odvaha není o tom, nebát se bubáků. Odvaha je jít dál i s klepajícíma koleny – hlavně, když tě někdo drží za ruku.”
