🎈 Tino sní
Ahoj kamarádi, tady Tino! Musím vám říct – tohle dobrodružství bylo tak šílený, že ani moje šňůrky od rukou se z toho nestačily rozmotat!
Jednoho rána zaťukali na moji bedýnku u Tomšose dva kluci – Pepa a Václav z Příbrami. Oba měli v očích jiskru a v hlavě plán, který zněl, jako by ho vymyslel někdo po třech malinovkách:
„Tino, jedeme k Jadranu. Ale ne ledajak – TRAKTOREM!“ A Tomšos, můj duchovní otec, souhlasil. Blááááázen.
Já na ně koukl, oni na mě, a povídám:
„Fajn. Ale chci vlastní traktůrek, jinak nikam nejedu.“
A hádej co? Druhý den stál přede mnou červený elektrický traktůrek s houkačkou, praporkem a držákem na zmrzlinu. 😎
🚜 Pozor! Startujeme!
Vyrazili jsme. Já vepředu jako vůdce výpravy, za mnou Pepa a Václav na svém zeleném rachotícím kolosu. Jeli jsme přes vesničky, louky, města… zpívali jsme si, troubili, smáli se.
A pak jsme se rozhodli dát si první zmrzlinku – v Rakousku u benzinky. Já si vzal jahodovou, protože je růžová jako moje oblíbený ponožky. Pepa dal vanilku, Václav citron a oba si pochvalovali, jakou mám stylovou lžičku s traktorem na konci.
Znovu jsme vyrazili. Zastavte! Polizei! Jenže pak… ouha! Rakouská dálnice, modrý maják a chlap v uniformě, co vypadal jak Terminátor po dvou kávách.
„Führerschein bitte!“
„Já? Řidičák?“ divil jsem se a začal jim vysvětlovat, že to není vozidlo, ale hračka na baterky, ale… dálniční známku mám. Policajti koukali na mě, pak na můj traktůrek, a pak se začali dohadovat.
Nakonec řekli: „Gut. Jedeš dál, ale na valníku.“
Tak mě posadili mezi Václavovy ponožky a Pepovy konzervy. Cítil jsem se jak zavazadlo, ale aspoň jsem měl výhled.
🐄💜 Fialová Milka a býk Hanz
Když jsme sjeli z dálnice, jeli jsme přes Alpy. Krásné louky, modré nebe a pak… BOOM!
Uviděl jsem fialovou krávu. MILKU! Skutečnou! Z reklamy! Já zalapal po dechu a okamžitě skočil z valníku s červeným šátkem na přivítanou. No jo, jenže s Milkou byl v ohradě i její kámoš – býk Hanz, hromada svalů, rohů a hněvu.
Zarazil se, kouknul na mě, viděl hadr… a vyrazil.
Já běžel, Hanz běžel, Pepa křičel, Václav omdlel.
Nakonec jsem skočil do balíku sena, Hanz to zapíchl do slámy a já… já přežil. I hadr přežil!
🌊🍦Sladká odměna u moře
Po dlouhých týdnech (mělo to být 14 dnů, ale byly z toho dva měsíce!) jsme konečně docválali do Chorvatska. Slezl jsem z valníku, prošel se bosky po oblázcích, zvedl ruce k nebi a zakřičel: „Tino to DOKÁÁÁÁÁZAL!“
Sedli jsme si s klukama na pláž, otevřeli poslední GELAD’ORO zmrzku – já pistáciovou, koukali na moře, jak šplouchá o břeh. A víš co? Bylo to nejlepší dobrodružství mýho dřevěnýho života. A co je na tom nejlepší? Už plánuju další! Prý ponorkou do Norska. Ale o tom zase příště.
🚜 Traktorové moudro
„I ty nejbláznivější nápady můžou vést k nejlepším zážitkům – když do nich dáš srdce, přátele a zmrzku. Nebojte se vyrazit na cestu, která vypadá jako blbost – právě tam na vás čekají největší dobrodružství.”
