🎈 Tino sní
Nazdárek, dobrodruzi a zmrzlinoví nadšenci! Tady je zase váš Tino – cestovatel, fešák s dřevěným tělem a srdcem plným meruňkového sorbetu! Tentokrát vás vezmu do Anglie, země čaje, mlhy a… no, hlavně holek!
🚌 Výlet sestřiček a jednoho dřevěného šviháka
Celé to začalo nevinně – druhý ročník střední zdravotní školy v Liberci vyrazil na prodloužený víkend do Anglie. A víte co?
Jsem jediný kluk na výletě.
Tedy… technicky vzato nejsem ve škole zapsaný, ale holky mě berou jako maskota, kamaráda a občas i jako polštář.
A já? Já si užívám víc pozornosti než influencer u zubaře.
🌄 Stonehenge: Chrám slunce, kámen tajemství a vylité víno
Po přistání a jedné přestávce na čurání jsme vyrazili ke Stonehenge.
“Svatyně mrtvých předků”, říkal průvodce.
Já tomu říkal „Obří kruháč z kamenů, co se tváří důležitě“.
Dívali jsme se, poslouchali a v duchu přemýšleli, co by asi pod těmi kameny mohlo být.
A pak to přišlo. „Pod jedním kamenem byla nalezena lahev portského vína z 19. století,” pravil průvodce.
Holky zpozorněly, já taky. Ale víc než víno mě zaujala ta myšlenka:
„Co kdybych tam taky něco schoval? Něco opravdu cenného?”
🌌 Tino ve světle baterky
V noci, když všechny sestřičky spinkali jak andílci, vyklouzl jsem z pokoje ven – baterka v jedné ruce, lopatka v druhé, kapsa plná sorbentu. Plížil jsem se jako dřevěný ninja krajinou mlhy, krav a starých anglických plotů.
Došel jsem ke kameni. Ne ledajakému. Oltářní kámen. TEN největší uprostřed. Klekl jsem. Zkontroloval, že mě nesleduje žádný archeolog nebo duch keltského šamana.
🪄 Tajemná schránka pro budoucnost
Vyhloubil jsem malou jamku. Ne, nekopal jsem jako krtek po kávě. Hezky opatrně a tiše.
Pak jsem vytáhl krabičku. Ne jen tak ledajakou – GELAD’ORO speciál: Meruňkový sorbet v keramickém kelímku. Někdy si připadám jak medvídek Paddington s pomerančovou marmeládou, u mě ale najdete vždy sorbetík z marhukek.
Přiložil jsem ručně psaný dopis (překládal jsem ho přes Google překladač, snad si budoucí generace poradí):
„Drazí nálezci, pokud tohle čtete, ochutnáváte chuť mé doby. Uchovejte recepturu a nezapomeňte – nejlepší je zmrzlina v létě, nebo při duševní krizi. Říkejte ji GELAD’ORO.“
– Tino (PS: přikládám i mou osobní dřevěnou lžičku – nejezte to rukama!)
🛏️ Ráno s dobrým pocitem (a trochou hlíny v kapsách)
Vrátil jsem se do penzionu, skočil zpátky mezi peřiny, a když mě ráno vzbudily sluneční paprsky (a fén zapomenutý v zásuvce), cítil jsem se jako hrdina.
Nikomu jsem neřekl ani slovo.
No… kromě Martiny, která mě našla s blátem na botách a já si musel vymyslet pohádku o měsíčním spánku.
🚌 Návrat z Welsu a tajemství, co zůstává… zakopané
Druhý den jsme pokračovali po krásách Welsu – hrady, moře a místní marmeláda (a zase ten Paddington) chutnající jako omylem přidaný kečup. Ale já měl v očích jiskru a v srdci důležitý pocit. Zakopal jsem poklad pro budoucnost.
Ne zlato. Ne drahokamy. Ale něco lepšího:ż Zmrzlinu GELAD’ORO.
A recepturu, která jednou možná sjednotí lidstvo. Nebo aspoň ochladí přehřáté archeology.
A jestli pak postaví mou sochu, doufám, že bude mít šlehačku na hlavě a lžíci místo meče.
🌄 Kamenné moudro na závěr
„Skutečný poklad není to, co zakopete, ale to, co v sobě zanecháte. I malá věc – třeba kelímek zmrzliny nebo vzkaz budoucnosti – může rozzářit den někomu, kdo přijde po vás. Tak tvořte, sněte a nezapomeňte: i dřevěné srdce má co nabídnout.“
