🎈 Tino sní
Ahoooj, tady je Tino!
Dneska vám musím říct něco, co se ani do učebnice přírodopisu nevejde! Byl jsem v Africe. Jo, vážně! Ocitl jsem se na safari v Tanzánii. A ne jen tak s někým – vydal jsme se tam s dobrodruhy Honzou a Kubou, dvěma skvělými kluky, co si mě na dva týdny adoptovali. Normálně mě chtěli nechat podepsat adopční listinu, ale neměl jsem u sebe občanku.
🦒 Serengeti – říše žiraf a komárů velikosti vrtulníků
Tomšos, můj duchovní „táta“, byl ze začátku trochu nervózní, jestli mě těm dvěma vůbec svěří. Ale nakonec povolil. A dobře udělal! Protože tohle dobrodružství? TO BYLO NĚCO!
Viděli jsme slony tak velké, že jsem se schoval v jejich stínu a zchladil jako pistáciová zmrzka, zebry, co mi připomínaly pruhované legíny jedné paní v tramvaji, žirafy s výškou jako wifi anténa na paneláku a aligátory… ehm, no, možná to byl krokodýl. V každém případě měl zuby větší než moje klouby.
🌙 Noc v pralese a šeptanda o pytlácích
Večer v táboře začalo šuškání. Prý jsou v oblasti pytláci. A prý si chtějí přivlastnit rohy buvolů kaferských. Ti buvoli, co vypadají jako krávy na steroidech, jsou totiž ohrožený druh. No a jejich rohy někde drtí a… no prostě, hrůza! Tohle jsem nemohl dopustit!
🕵️♂️ Noční výprava hrdiny Tina
Zatímco Kuba s Honzou spali jako mimina po obědě, já jsem se vydal na noční misi. Plížil jsem se houštím jako stín, co páchne repelentem.
A co se mi všechno stalo? Vyděsil jsem stádo pakoní, kteří zdrhli tak rychle, až mi ofoukl obličej vítr z jejich kopyt. Stoupnul jsem omylem na nosorožce a jeho rodeo bylo tak divoké, že mi praskla levá noha. Ale zalepil jsem to zatím žvýkačkou z batohu, doma mi to děda Zdeněk opraví. Prošel jsem kolem lvů! Jedno lvíče mě spatřilo, přičichlo si ke mně… a olízlo mě! Proč? Protože jsem měl za ušima zbytek meruňkového sorbetu od GELAD’ORA. Jo, ten s kousky ovoce.
U gepardů jsem zadržel dech na tak dlouho, až jsem si myslel, že mě budou muset oživovat kokosovou vodou. Těm bych utíkat nechtěl.
🦬 Buvolí drama a pytlácká past
Nakonec jsem došel na obrovskou savanu. Spousta buvolů. Ale taky… pytláci.
Dva džípy, šest chlapů s flintami a výrazem, jako když jim někdo snědl svačinu.
Chtěli buvolí rohy. Chtěli si vydělat. Ale narazili na TINA!
💥 Operace: Sorbet & Žaludy
Můj plán?
Geniální. A taky trochu šílený.
Vypustil jsem jim pneumatiky. Potichu jako myška, kromě “psssss” zvuku, co zněl jako když syčíš na neposlušného psa. A do flint jsem jim nacpal žaludy. Takové ty tvrdé, co sbíráš v září do kapsy a zapomeneš je tam až do Vánoc. Vylezl jsem na strom a pokapal jejich klobouky meruňkovým sorbetem. Moje tajná zbraň. A navíc krásně voní a… přiláká lesní vosy!
🐃🐝 Totální chaos
A pak… akce začala!
Rozběhl jsem se kolem buvolů. Mysleli si, že jsem přerostlá kočka, a vyrazili ZA MNOU! A já hup na strom.
Zabušil jsem na úl vos. Cítily tu meruňkovou vůni na kloboucích pytláků a myslely si, že je to ovocná party.
Pytláci řvali, mávali rukama, snažili se kolem střílet, ale jejich flinty jen „prásk–žalud“, chtěli naskočit do aut… ale pneumatiky fuč! A tak je hnali – včely a buvoli – jako bonusový level ve hře Safari Apocalypse.
Skončili v řece, špinaví, pokousaní, poštípaní, ale… zachráněni od dalšího zlého činu.
🌅 Nový den a návrat hrdiny
Ráno přijela parková policie. Pytláci? Zatčeni! Buvoli? V bezpečí.
Tino? Ušmudlaný, ale spokojený jak surikata na slunci.
Vrátil jsem se ke klukům. Zrovna vstávali.
„Tino, kam jsi se ztratil?“ ptali se.
„Ále… jen jsem si šel trochu protáhnout nohy. Co dneska? Půjdeme na lvy, nebo radši k jezeru na hrochy?“
A tak skončilo moje africké dobrodružství. Ale něco mi říká, že tohle nebylo poslední. Svět čeká, já jdu… a doufám, že mě jednou adoptuješ i ty. Protože dobrodružství se mnou? To je jízda!
🦬 Moudro ze safari
„Pamatujte, kamarádi, dobrodružství čeká na každého, kdo má odvahu jít za svým snem! Tak neváhejte, obujte si boty, vezměte si dobrou náladu a hurá do světa!”
