🎈 Tino sní
Ahoj! Jsem Tino a jsem malá dřevěná loutka. Ale nečekej, že celý den jen tak visím na provázcích a dívám se do blba. Já totiž cestuju po celém světě, sbírám zážitky a někdy… někdy zachraňuju i pohádky!
A tohle je můj největší příběh z jednoho velkého města, plného deště a červených autobusů – z Londýna! 🇬🇧
🚌 Cesta autobusem
Na výlet jsem se vydal s dědou Jindřichem – bývalým spisovatelem – a jeho ženou… babičkou Jarmilkou. Oba bydlí u Jaroměře. Vzali mě s sebou, protože prý „ve třech se to lépe čte“.
Děda celou cestu podřimoval a mluvil ze spaní o rytířích a mečích, zatímco babička háčkovala jako šílená. Když jsme dorazili, měl jsem dva svetry, tři čepice a ponožku navíc. Ta se vždycky hodí.
📚 Tajemná knihovna
Když jsme vešli do staré londýnské knihovny, úplně jsem ztuhl. A to se mi, jako loutce, nestává často! Byla plná prastarých knih, které voněly po kouzlech, čaji a zaprášeném dobrodružství.
Děda hned zmizel mezi svazky o středověku.
Babička zamířila do sekce „Staré recepty“ a tam objevila kapitolku o nakládaném květáku z roku 1764.
A já? Já se… nudil. Chodil jsem po poličkách, maloval do prachu obličeje, klouzal se po zábradlí. A pak – opřel jsem se o jednu starou zeď… a klik!
Otevřely se tajné dveře.
Stál jsem mezi dvěma světy – jednou nohou v knihovně, druhou v něčem… kouzelném. Vešel jsem. A uviděl jsem je.
Ztracené pohádkové postavy! Pobíhaly sem a tam, smutně koukaly, seděly v koutech.
Popelka měla každou botu jinou. Šípková Růženka usnula na schodech. Sherlock Holmes si prohlížel kuchařky a Malý princ… ten hledal svou růži mezi brokolicí.
Jedna malá postavička ke mně přiběhla a zašeptala: „Tino! Ztratili jsme se ze svých knih… Pomůžeš nám?“
Můj nos skoro prasknul pýchou. „Ano!“ řekl jsem. „Ale potřebuji pomoc svého týmu.“
📖 Zpět za dědou a babičkou
Běžel jsem zpátky do knihovny. „Dědo! Babi! Potřebuju vás! Postavy jsou ztracené, pohádky neúplné a svět příběhů v ohrožení!“ Děda se narovnal, babička odložila háček s recepty a všichni jsme vběhli zpátky za tajné dveře.
Knihovna se mezitím zavřela a ztichla, což bylo ideální. Měli jsme celou noc.
🕵️♂️ Pátrání začíná
S dědovou znalostí příběhů, babiččinými teplými šálami a mým odhodláním jsme se pustili do práce.
A já osobně vodil každou postavu do správné knihy: Sherlock Holmes – Ztratil se ve „Sto způsobech vaření brambor“, ale my ho vrátili zpět do „Psa baskervillského“.
Popelka měla dvě levé boty a hledala své místo ve „Základní knize účetnictví“. Vrátili jsme ji do „Pohádek bratří Grimmů“. Malý princ místo hvězd pěstoval zelí. Děda ho navedl zpět do „Le Petit Prince“. Šípková Růženka spala v oddělení astronomie. Babička ji zabalila do šály a já ji doprovodil zpět do „Sto pohádek na dobrou noc“ a Petr Pan, ten se ztratil mezi pirátskými kuchařkami. Teď je zpět v „Petr Pan a kapitán Hook“.
🍦 A konečně… zmrzlina
Po všem tom zachraňování jsem otevřel tajnou krabičku GELAD’ORO zmrzliny, kterou mi babička zabalila s sebou. Chytrá to žena. „To je naše odměna, přátelé!“
Každý si vybral tu svou – Sherlock vanilku (klasika), Malý princ čokoládovou, Petr Pan mango.
Já měl samozřejmě meruňkový sorbetík s pistáciovými hoblinkami.
📚Moudro z knihovny
„Nikdo není ztracený, pokud má přítele. Ať už je to mamka, taťka, paní učitelka, děda s babičkou… nebo já. Já, Tino. Dřevěná loutka se srdcem na správném místě.“
