Tino v Alpách: Sněhulák Norbert a profesor Svišť

🎈 Tino sní

Ahoooj! Tady zase Tino. Právě jsem se vrátil s horským klubem z Brandýsa nad Labem ze švýcarských Alp. Jelo nás dvanáct dětí, čtyři instruktoři a já – oblíbená dřevěná loutka s velkým odhodláním.

Jídlo v batohu, sníh po kolena, čepice s bambulema. Já měl dřevěný boty s hřebíčkama, lyže ze školní tělocvičny a termosku plnou horkého kakaa.

První den byl boží. Jezdili jsme na bobech, házeli koulí a já jsem se marně snažil udržet rovnováhu. Jeden z kluků, Šimon, mi řekl: „Tino, ty jsi jak tužka na lyžích!“
Já na to: „A ty jako ztracenej pytel rukavic!“ smáli jsme se oba.

Jenže pak se zatáhlo nebe. A během hodiny přišla taková vánice, že i červený nos instruktora Milana zbledl.

🌨️ Chata duchů a svišť profesorem

Zůstali jsme uvěznění v horské chatě, bez signálu, bez internetu a s jednou jedinou ponožkou navíc – levou.

Venku řádila sněhová smršť století. Vidět bylo jen na vlastní nohu. A aby toho nebylo málo, v noci někdo zaťukal na okno.
Všichni se lekli. Všichni kromě mě – já popadl termosku jako zbraň a vyrazil zjistit, kdo to je. A tam, přátelé… tam stál sněhulák.

„Jsem Sněhulák Norbert. Nelezte ven nebo vás sežere lavina!“

Jo. Přesně takhle to řekl. No faaaaakt. Nekecám.
Děti trochu křičely. Já si jen sedl do rohu a zkontroloval, jestli termoska stále udržuje kakao teplé.

Ráno bylo ticho. Norbert zmizel. A pak – BÁC! – ozvala se lavina. Okno zasypané, dveře zablokované. Děti byly v pasti.
Instruktoři propadli panice. Jeden dokonce navrhl sníst mapu.

A tehdy jsem zaslechl škrábání. Pod podlahou!
Vylezl… svišť. Ale ne jen tak ledajaký. Měl brejličky, svetřík a malou čelovku.

„Jsem profesor Škrabánek. A vy máte problém.“

🛷 Operace Kakao

Spolu s profesorem Škrabánkem jsem vytvořil plán na záchranu. Ten byl jednoduchý – prokopat se ventilační šachtou do zadní části chaty, kde by mohla být prasklina ve sněhu, a vyškrábat se ven. Já s termoskou vpředu, děti za mnou, instruktoři vzadu, protože jim to trvalo a hodně funěli.

Když jsme se dostali ven, čekalo nás další překvápko. Norbert Sněhulák číhal se sněhovou koulí o velikosti basy piv!

„Kryjte se, bobkaři!“ zahučel a vrhl se na nás.
Ale ouha! Ještě že jsem měl termosku s horkým kakaem. Rozpustil jsem Norbertovi levé koleno. Začal se točit jak kolotoč, vrazil do smrku a… rozpadl se. Zbyla po něm jen čepice, dvě baterky a smích dětí v dálce.

🚁 Záchrana shůry

Když jsme se konečně dostali na úbočí kopce, svišť Škrabánek hlasitě zapískal a do půl hodiny přiletěl záchranářský vrtulník. Děti byly zachráněny, vrátily se domů a staly se hrdiny školní nástěnky. A já? Já jsem si dal kakao s vanilkovou zmrzlinou od GELAD’ORO, zabalil se do deky a řekl si, že svět je sice velký a občas nebezpečný, ale když máš plán a sviště, zvládneš všechno.