🎈 Tino sní
Ahoj kamarádi! Tady Tino, váš dřevěný cestovatel s mraženým srdcem (protože nejradši mám meruňkové GELADO’RO 🍦). Tentokrát jsem se ocitl tam, kde nohy visí vzhůru a klokani mají kapsy větší než batoh na výlet — ano, v Austrálii!
A proč? No přece s hudebním sborem saxofonistů z Opočna! Ti kluci a holky foukají do těch zahnutých trubek tak krásně, že by i ledovec roztál. Já jim dělal maskota. Teda… spíš takový dřevěný talisman. Aby se nerozladili a nepopletli noty.
🎵 Přípravy a tréninky
Každý den hráli, cvičili, ladili… a já? Já seděl vedle pultíku a snažil se neklouzat, protože jak známo – když se dřevo potí, je to z trémy! Občas jsem si přál, aby místo stupnic foukli radši trochu chladného větru — třeba toho meruňkového!
Naštěstí jsme mezi zkouškami jezdili na výlety. Viděl jsem modré hory, pláže s pískem jako vanilková zmrzka a spoustu zvířat, co vypadala, jako by je někdo složil z LEGO kostek. Ale pak přišel osudový den v buši.
🦘 Klokanka má novou kapsičku
Šli jsme hledat klokany, jenže mě napadlo zahrát si na větvičku a schovat se do křoví… Chyba! Z ničeho nic se ozvalo: HRRRRRRGRRRAAAAGH!
Tasmánský čert! Vypadal, jako kdyby měl pondělí třikrát za sebou a někdo mu snědl poslední bonbon. Já se samozřejmě zachoval jako hrdina — a utekl první. Padl jsem do klokaního valu jak do měkké pohovky. Jenže ouha – klokanice si mě spletla s mládětem!
Od té chvíle jsem se stal “Křupíkem”, jak mi začala říkat (asi podle zvuku, co vydávám, když si sednu).
🍼 Mlíčko nebo zmrzka?
Nosila mě všude. Krmila mě mlíčkem… (ne, opravdu to není pro dřevo ideální dieta). A já? Já jsem toužil po kopečku zmrzliny! Šeptal jsem jí do kapsy: “GELADO’RO, prosííím…”, ale ona jen žvýkala trávu a tvářila se spokojeně.
Mezitím hudebníci hledali nového maskota – a beze mě to šlo z kopce. Saxofony zněly jak kašlající jezevec.
Nakonec mě našli díky GPSce, co mi přilepili na nožku (byl jsem vlastně takový Wi-Fi pařez). Klokanice mě naposledy políbila čenichem a pustila zpět mezi sbor. Bylo to… dojemné. I když jsem měl plnou kapsu sena.
🥇 Zpátky doma se zlatým saxofonem
Soutěž? Jasně že jsme vyhráli! 🏆 A víš proč? Protože všichni hráli srdcem – a já se vrátil přesně včas, abych jim přinesl štěstí. Zlatý saxofon z Austrálie teď visí v hudebně v Opočně, hned vedle plakátu s nápisem: „Bez TINA ani tón!“
A já? Já dostal dvě GELADO’RO – malinovou a kokosovou. Jednu za statečnost a druhou… no prostě protože je výborná.
🦘Moudro od protinožců
„Někdy tě život strčí do kapsy – doslova! Ale i tam můžeš růst, dýchat a snít… třeba o zmrzlině. A hlavně: Pravé tóny nehraje ten, kdo má nejlepší nástroj… ale ten, kdo hraje srdcem.”
