🎈 Tino sní

Ahooj kamoši! Tady je opět váš Tino – malý, dřevěný, ale světaznalý! Tentokrát vám musím povyprávět o jednom faaaakt cool výletě, co jsem podnikl s mým Tomášem (říkám mu Tomšos, když mám náladu na blbiny).

Tentokrát jsme totiž vyrazili do Bratislavy – města hradů, zmrzliny a nečekaných pádů do smetany… ale o tom až za chvilku.

🏭 Výrobna GELAD’ORO aneb… Zmrzlinový bazén!

Hned ráno jsme zamířili do výrobny GELAD’ORO. A že to není žádná garážovka! Všude to vonělo po pistáciích, malinách, vanilce a… smetaně. No a jak tak Tomšos všechno kontroloval a ochutnával (člověk se musí obětovat), já jsem tajně vzal malou plastovou lžičku a šel si nabrat z čerstvého smetanového základu. Jen tak trošku! Jenomže ouha…

Šup – klouz – žbluňk!
Spadl jsem přímo do vany se smetanou!
Chvíli jsem se vznášel jako marshmallow na hladině, pak mě zachránil Otto – spolumajitel a ředitel výroby GELAD’ORO. Všichni se smáli a já byl lepkavý, jak palačinka po závodech v Nutelle. Ale co – ochutnal jsem tu nejlepší smetanu na světě!

🏰 Bratislavský hrad a Tino ve větru!

Pak jsme si vzali plnou termotašku zmrzlinových kelímků a vyrazili na Bratislavský hrad. Nahoře fučel vítr, až mi málem odfoukl uši. Sedli jsme si na lavičku s výhledem na Dunaj, mlsali čoko-kokosovou, smáli se, fotili… a Tomšos povídal, že jako malý chtěl být rytíř. No hele, v džínách a s kelímkem GELAD’ORA to teda moc středověce nevypadalo!

🧭 Co jsme ještě viděli? No jasně – dobrodrůžo!

V Bratislavě jsme navštívili i další tři parádní místa. UFO nad mostem SNP – Tomšos tvrdil, že je to restaurace, ale já vím, že to přistálo z Venuše a dává to dobrý výhled.

Sochu Čumila – to je ten pán, co vykukuje ze země. Snažil jsem se mu dát líznout mangové, ale jen zíral dál. Asi drží dietu.

Modrý kostelík – tak modrý, že jsem si připadal jako v pohádce. Jen jsem se bál, že mě omylem začnou natírat taky. Držel jsem se dál od štětců!

🕰️ A pak… nostalgie jak hrom!

Cestou zpět jsme se zastavili v Senci, přesněji na Slnečných jazerách. Voda byla teplá, slunce pražilo a já měl pocit, že se rozpustím jako citronová sorbetka. Ale pak jsme zašli do bufetu U Bielej myši – Tomšos tam prý chodil jako malý kluk s rodiči.

„Tady jsem jedl první langoš! A tady jsem měl první kofolu!“
A já? Já tam měl další zmrzlinu. A u toho jsme se smáli, vzpomínali a Tomšos mi vyprávěl, jak jednou skočil do vody v ponožkách.

🇨🇿🇸🇰 Jsem Česko-Slovenský kluk!

A víte co je nejlepší? Tenhle výlet mi ukázal, že Slovensko je stejně krásné jako Česko. A protože GELAD’ORO je česko-slovenský výrobek dvou česko-slovenských kamarádů, tak jsem vlastně i já takový česko-slovenský kluk! Jeden kousek ze dřeva z Beskyd, druhý kousek z Liptova!

🇸🇰 Slovenské moudro

„Když se spojují kamarádi z různých koutů světa, vznikají ta nejlepší dobrodružství – stejně jako česko-slovenská zmrzlina, která chutná nejlépe, když ji sdílíš s přáteli! A i když spadneš do smetany, vždycky tě někdo zachrání – a navíc to může být to největší dobrodružství.”