🎈 Tino sní

Ahooooj děti i dospěláci. Hádejte, kde jsem byl tentokrát? No přece v… BRAZÍLII! 🇧🇷🌴🐒

Jojo, ten stát, kde je pořád horko, všude samé barvy, tanec, smích – a víte co? I spousta zmrzliny! Teda… ne tak dobré jako GELAD’ORO, ale když vás rozmazlují novomanželé, tak holt neodmítáte nic!

💍 Novomanželská mise: Péče o jednoho Tina

Cestoval jsem s novomanžely Martinou a Patrikem – jo, už to nejsou žádní školáci. Ale protože se chystají stát rodiči, rozhodli se, že si to zkusí nanečisto… a hádejte na kom? Na mně!

„Tino, máš hlad?“
„Tino, není ti horko?“
„Tino, chceš další zmrzku?“
Hele, jestli je takhle být dítě, tak klidně podepíšu adopční listy! 😄

✝️ Socha Krista Spasitele – výš než komín!

Vrchol výletu (doslova i obrazně) byl výstup k soše Krista Spasitele – znáte to, ta obří postava s roztaženýma rukama, co kouká na celé Rio de Janeiro. Cesta vedla klikatou silničkou, jeli jsme lanovkou, kolem fičely palmy, papoušci zpívali jak v karaoke a já jsem se držel v batohu, abych neulítnul jako list banánovníku.

Nahoře… no co vám budu povídat. Výhled jak z pohádky! Rio pod námi, oceán v dálce, a já tam stál na zábradlí, ruce rozpažené, napodoboval Krista a křičel:
„Já jsem Tino – ochránce zmrzlinového království!“ Dokud mi čáp málem neudělal pokrývku hlavy. 😅

🏖️ Copacabana? Spíš Copacatanoha!

A pak přišla Copacabana – ta slavná pláž, kde se tančí samba, kde to žije od rána do noci.

Vzal jsem si sluneční brýle, klobouk a opalovací krém faktor 5000 (víš co, jsem ze dřeva, hořím líp než oheň na táboře!) a šel se koupat. Vlny byly větší než autobus, ale hádejte co? Jeden surfař si mě spletl s trofejí a málem mě odvezl domů!

Pak se na pláži rozjela samba. Buben, trumpetka, dupání, zpěv a… Tino tančí! Děti, byl jsem tam nejmenší tanečník, ale i nejroztomilejší (říkali mi „Pequeno dançarino“ – malý tanečník). Jeden pán mi chtěl koupit taneční boty. Ale já mám nohy jak špunty, tak z toho nic nebylo.

🍦 A zmrzlinky? No teda

Jasně, ochutnal jsem maracujovou, kokosovou, i něco, co chutnalo jako banán políbenej pepřem… Ale víte co? GELAD’ORO je jednom jedno! Slušně jsem poděkoval, ale uvnitř jsem plakal jako dřevo při dešti.

🇧🇷 Závěr brazilského dobrodružství

Když jsme se loučili, novomanželé měli slzy v očích (a já taky, jenže moje byly dřevěné).
„Tino, s tebou jsme se toho naučili tolik!“
„Už se nebojíme být rodiči!“

A víte co? Na letišti mě Patrik chtěl schovat do kufru, prý „ať jsme rodina napořád“. Ale Martina mu řekla: „Neblbni, vždyť Tino musí dál rozdávat radost všem!“

A tak mi ještě naposled podrželi batůžek, mávli mi a já nastoupil do letadla – s plným břichem zmrzliny, srdcem plným samby a hlavou plnou vzpomínek. V batohu jsem našel vzkaz: „Díky, Tino. Teď už víme, že i rodičovství může být tanec – hlavně když máš u sebe někoho, kdo tě roztančí.“ A zůstali v Brazílii rok.

No a já? Já si ten vzkaz schoval do kapsy. Mezi vstupenku na sambafestival a špunt od kokosového ořechu.

💡 Brazilské moudro pro všechny děti

„Nebojte se být součástí dobrodružství jiných – někdy stačí úsměv, pohlazení nebo jen to, že jste. Protože vy, děti, jste ti nejdůležitější průvodci na cestě dospěláků. Mám vás rád.”