🎈 Tino sní
Ahoj, kamarádi! Tohle vám fakt musím fofrem říct. Protože tohle nebylo jen dobrodružství. Tohle byla šílená jízda časem!
🟢 Zelený kámen a jeden omyl
Jednou večer jsem si ležel na své poličce, prstem šťoural do otvoru na šroubek a přemýšlel o tom, jak se asi mají moji kámoši dinosauři. A vtom se rozsvítil zelený kámen na mém řetízku. Místo „minulost“ ale řekl:
„Připraven na budoucnost? Start za 5… 4… 3…“
„Poč… cože? Počkat!“ – ale to už se mi zatmělo před očima.
🚀 Vítej v roce 4327, Tino
BAM! Přistál jsem přímo mezi létajícími auty, samo-nastavitelnými ponožkami a robotickými psy, co si venčí lidi. Vše bylo naopak. Mrkal jsem jak králík pod halogenem. A pak jsem ji uviděl… ZMRZLINOVOU BUDKU.
Tisíce druhů. Pomerančová se třpytkami, višňová s měsíčním svitem. A všechny servírovali roboti. Jeden se jmenoval Model BR-IGÁD-NICE-5.
„Co si přejete, dřevěný zákazníku?“ řekl s bzučákem v krku. Objednal jsem. Ochutnal. A… 😨 Katastrofa! Zmrzka bez duše.
CHUŤ? ŽÁDNÁ! Jen chladná hmota, co chutnala jako rozpuštěné naděje. „Co to je?!“ vyprskl jsem.
Robot odpověděl: „Zmrzlina byla optimalizována pro jednotný výživový standard lidí. Chuť, emoce a duše byly odstraněny kvůli… efektivitě výroby.“ COŽE?!
🤖 Záchranná mise za lepší zmrzlinu
„No to teda ne!“ řekl jsem nahlas, až se jednomu robotovi rozsvítila chyba v čipu. „Zmrzlina bez duše? Bez radosti? Bez… GELAD’ORO?! Tak to teda nepřipadá v úvahu!“
Přestrojil jsem se za robota. Jasně, jsem sice dřevěný, ale stačilo trochu alobalu, dvě prázdné plechovky, pípající kalkulačka místo mozku a bum – byl ze mě TIN-O-MATIC 3000!
Proklouzl jsem do hlavního robokuchyňcentra, kde zmrzliny vznikaly. Tam to bylo jak ve sci-fi mlékárně – ale… žádná smetana, žádné ovoce, žádné srdce. Jen nádrž s něčím, co vypadalo jako šedá kaše a mělo název “NutriSlime 432X”. Fujtajxl!
Připojil jsem flashdisk. Naštěstí mám v sobě schovaný tajný USB klíč s recepty z naší gelaterie. Zastrčil jsem ho do portu s nápisem „NEZASTAVITELNÝ SYSTÉM“ (heh, trapný název) a spustil jsem upload. Obrazovky problikly a náhle – SMETANA! MANGO! VIŠEŇ!… načítání začalo.
Zmrzlinovače začaly tančit, roboti se popletli a začali dávat zmrzku sobě navzájem do přístrojových pus. „To je… chuťová extáze!“ pípnul BR-IGÁD-NICE-5 a rozplakal se motorovým olejem.
🛸 Útěk z budoucnosti
Jakmile hlavní počítač Skynet zjistil, že se zmrzlina dělá s láskou, začal se zlobit. Celá továrna se otřásla. Ozvalo se:
„NEEFEEEKTIVNÍ! DEAKTIVACE EMOCÍ ZAČÍNÁ!“
„No nazdar!“ Popadl jsem jeden kelímek čokoládové, naskočil na létající koloběžku jako Marty McFly a pádil pryč.
„Zpět domů, zpět domů!“ Zazářilo světlo, svět se roztočil jak víko od mixéru a já… Prásk! Zpátky na svůj poličkový pelíšek. Kelímek zmrzky jsem pořád držel v ruce. Byl trochu rozteklý, ale pořád měl tu správnou chuť. Chuť domova.
🧠 Moudro z budoucnosti
„Víš co, kamaráde? Můžeš mít tisíce chutí, roboty, co ti zamávají, auta, co lítají… Ale bez lásky, smetany a trochy radosti to není nikdy ta pravá zmrzka. A hlavně: nikdy nezapomeň, že nejlepší věci se nedělají nejrychleji – ale srdcem. 💙”
