🎈 Tino sní
Nazdárek, kamarádi! Tady Tino – vaše oblíbená dřevěná loutka a mezinárodní dobrodruh! Tentokrát vás beru na daleký Západ – na farmu v Texasu, kousek od městečka Dusty Boots, což v překladu znamená „zaprášené boty“ – a věřte mi, moje boty byly tak zaprášené, že z nich rostly kaktusy.
Cestoval jsem s Filipem, který právě dokončil vysokou školu zemědělskou a řekl si:
„Hele Tino, jedeme na work and travel, stát se pravými kovboji!“
A já? „Yeehaw!“ Jsem přece loutka pro každé dobrodružství!
Dorazili jsme na ranč Big Bison, kde se to hemžilo kravami, býky, koni a jedním kohoutem, který každé ráno kokrhal už ve tři ráno. Filip se pustil do práce: krmil krávy, kontroloval ploty, čistil stáje.
Já jsem mu pomáhal – nosil vodu, kydal hnůj (což bylo… řekněme… voňavě neobvyklé), a taky jsem vyfasoval riflovou košilku, texaský klobouk, kovbojské boty s ostruhami a stříkací pistolku za opasek.
Když jsem šel, cink cink! Vypadal jsem jako opravdový cowboy. No dobře – jako brácha Woodyho z Příběhu hraček. Ale rozhodně ne jako obyčejná loutka.
🌙 Přepadení pod hvězdami
Když už na obloze svítila texaská luna a ve stáji vonělo čerstvé seno (a trochu i kraví dortíky), šli jsme s Filipem spát. Já se zavrtal do křesla na verandě a jen tak tak jsem nespadl do vědra s krmivem.
Kolem půlnoci mě probudilo… bučení! A ne takové to běžné bučení „chci jíst“, ale tohle bylo „nenechte mě unééést!“ Vyskočil jsem – koukám – a tam tři náklaďáky, maskovaní chlápci s provazy a baterkami.
Krávy bučely, býci bodali rohy, ale zloději byli organizovaní jako parta, co trénuje na olympiádu v únosu zvířat.
„No to tedy ne!“ zavrčel jsem, nasadil si klobouk, naklonil stříkací pistolku a vyrazil mezi rohy a kopyta.
Našel jsem starou kozu jménem Marta, která byla chytrá jak čert a měla finty ke všem branám.
„Marto,“ špitl jsem, „nastal tvůj čas!“
Vysadila rohem ohradu, rozběhla se mezi krávy a začala pískat (ano, ta koza fakt pískala) a zvířata se rozběhla do všech stran. Zmatek! Krávy na střeše náklaďáku, býk ve sprše, kohout v boudě u psa, kocour u Filipa v posteli.
Já skočil do auta a rozmotal lano od navijáku. Jakmile se rozjel motor – lano se napnulo a místo krávy to stáhlo jednoho z lupičů přímo do sena! Další zloděj klouzal po kravinci, zapletl se do elektrického ohradníku a začal tancovat jako kovboj na diskotéce. Třetí? Ten už utíkal pryč, ale já mu stříknul stříkací pistolkou přímo na klobouk, až neviděl na krok a napálil to do kaktusu.
Ráno, když vyšlo slunce nad prérií, byl na zemi svázaný pytel plný zlodějů.
💘 Láska, loučení a slib návratu
Ráno přijel šerif, zatkl bandity a předal mi čestnou kovbojskou hvězdu.
Filip byl hrdý, smál se a hned poslal fotku jeho mámě. Ale měl v očích trochu jiné jiskření…
Ukázalo se, že se zamiloval do Lucy – dcery majitele ranče, která nám nosila koláče a učila nás tančit.
„Tino… já tu asi ještě chvíli zůstanu,“ řekl mi Filip při balení. A tak jsem cestoval zpět domů sám.
Seděl jsem v letadle u okna, klobouk na hlavě, zlatou hvězdu na hrudi, a v hlavě vzpomínky na kraví rodeo, kozu Martu a noční bitvu v ohradě.
Ale než jsme vzlétli, zašeptal jsem do větru:
„Neboj Filipe… já se zase vrátím. A tentokrát přivezu i velké sorbetové balení GELAD’ORO!“
📚 Kovbojské moudro na závěr
„Nezáleží, jestli jsi malý, dřevěný nebo cinkáš při každém kroku – když máš odvahu, kamarády a dobré srdce, zvládneš i Divoký západ.”
