🎈 Tino sní

Ahoj, kamarádi! Tady Tino – vaše oblíbená loutka s dobrodružstvím v srdci a šipkou v zadku (přečti si mé velké indiánské dobrodružství ZDE). Tentokrát mě osud, a paní ředitelka, zavál na poznávací výlet do Keni s dětmi z jednoho úžasného dětského domova v Olomouci. Letěli jsme letadlem! Jo, fakt – já, co málem omdlí i ve výtahu! Děti byly nadšené – já taky, i když jsem půl cesty visel hlavou dolů v kapsáči u batohu.

🌋 Malér u hory Mt. Longonot

V Nairobi jsme navštívili sirotčinec pro malá slůňata. A víte, co je nejvtipnější? Jedno slůně se do mě zamilovalo. Dalo mi pusu chobotem a pak mě omylem spolklo! 😱 Naštěstí jsem se zachytil o zub a vyklouzl zpátky. Děti tleskaly, já smrděl jak rybí konzerva ve vedru – ale žiju!

Pak jsme se vydali na výšlap ke kráteru Mt. Longonot. Výhled? Úžasný. Ale vítr? Silnější než babiččina deka! Najednou – závan větru – batoh – pryč! A já v něm! Letěl jsem z kopce jako dřevěná palačinka. A kde jsem přistál? 🎪 Uprostřed pouličního cirkusu v malé vesnici.

Zpočátku jsem si myslel, že je to nový druh atrakce – sloni, tygři, opice… Ale bylo tu něco divného.

Zvířata neměla jiskru v očích. Slon jen smutně točil chobotem, tygr si ohlodával ocas z nudy a opice… ta si čmárala do deníčku „Už mě to nebaví!“ Nikdo se nesmál. Ani děti. Ani já. A to už je co říct, protože já se směju i při čištění zubů – teda, kdybych nějaké měl, hi hi hi.

🐾 Zvířecí tajemství

Večer jsem se potají vplížil do zvířecího výběhu. Tygr si mě spletl s polenem (už zase), ale pak mi pošeptal: „My tu nechceme být. Ale ve volné přírodě bychom nepřežili. Neumíme lovit. Neumíme se bránit. A neumíme si objednat pizzu. Jsme ztracení.“

To mě zasáhlo. Já, loutka bez srdce, jsem ho najednou ucítil bušit v dřevěné hrudi.

💡 Plán záchrany!

Druhý den jsem vlezl řediteli cirkusu do stanu a dramaticky zvolal:
„Příteli, cirkus má bavit, ne trápit! Zvířata sem nepatří! Máte technologie! Klauny! Kouzelníky! Lidi, co jedí oheň!“

Ředitel si mě chvíli prohlížel. A pak… kývl. Následující den jsme celý cirkus přeměnili. Už žádné klece, žádné vystoupení se zvířaty. Místo toho laserová show, akrobaté na kolečkových bruslích a opice, která hrála divadlo o svobodě zvířat – ale dobrovolně! A dostala banánový honorář.

🚚 Velké stěhování do safari

A zvířata? Ta jsme odvezli do největšího safari parku v Africe! Otevřeli jim brány nového domova – s péčí, ochranou a instruktorem „Jak být znovu šelmou“. Já stál na korbě náklaďáku, mával kapesníkem a brečel. Trochu dojatě, trochu prachem v oku. A tygr na mě naposledy mrkl: „Díky, Tino.“

Už jsem měl trochu strach, jak se dostanu zpět za dětmi z domova, až mě paní ředitelka našla u stánku se zmrzlinou. No kde jinde… klasika. Safari byla poslední zastávka na naší cestě. Ptala se mě, kde jsem byl, protože už vyhlásili pátrání a všichni byli nervózní jako lvi v kleci. Ale já… jen jsem pokrčil rameny a řekl, že jsem pomohl chlupatým kamarádům – těm, co teď konečně žijí šťastní, i když ne svobodní. A to bylo všechno, co bylo potřeba vědět.

🧠 Cirkusové moudro:

„Skutečné cirkusy dělají lidé – ne zvířata. Smějme se, ale ne na úkor těch, co nemohou mluvit.“