Tino v Koloseu: Gladiátoři a parádní souboj cti

🎈 Tino sní

Ahoooj děti, dobrodruzi a fanoušci zmrzliny! Dneska vás vezmu na úplně epickou kapitolu mé italské mise! ✨
Pamatujete si, jak jsem byl se Superdvojkou – Danielem a Nicol v Římě? Tak teď si připněte sandále pevně k nožkám a připravte zmrzlinové kelímky – vyrážíme do Kolosea! 🏛️🛡️🍦

🍨 GELAD’ORO a fronta, jakou svět neviděl!

Hned jak jsme dorazili ke Koloseu, slunko nás pražilo jako římské pekáče.
„Tino, já se roztékám!“ křičel Deny.
„Neboj, kámo, mám sebou mrazící batoh!“ řekl jsem. 100 kelímků GELAD’ORO. Já totiž nikam necestuji bez zmrzliny. Ani do koupelny. 😎

Deny otevřel batoh, aby mi podal meruňkový sorbetík, ale… za ním se hned vytvořila fronta! A né ledajaká – Italové, turisté, Japonci, dokonce i týpek převlečenej za Caesara!
Všichni si mysleli, že Deny je římský prodejce zmrzliny!

„Gelato? GELAD’ORO? Mille grazie!“
Hulákali, mávali eury a fotili si Denyho, jak rozdává kelímky jak gladiátor štíty! Nakonec jsme prodali všechny kelímky a já byl bez lízačky.

🏟️ Koloseum: aréna hrdinů… a jednoho odvážného loutkáče!

Uvnitř Kolosea to byla nádhera a husina!
Stáli jsme tam, kde kdysi bojovali gladiátoři, lvi a někdy i neukáznění turisté.

„Tady Deny jednou bojoval s Alekym v Clashi,“ smála se Niky a ukazuje na arénu.
„Pche, tak to nic není!“ říkám já a najednou – přistoupím doprostřed arény, narovnám se a zvednu malou dřevěnou ruku.

„DENY! VYZÝVÁM TĚ NA SOUBOJ!“

Lidi zpozorněli. Ital s kamerou si myslel, že je to odpolední představení.
Deny zaváhal, ale Niky zařvala: „DO TOHO!“
Přicházel. Pomalu. Důstojně.

Stoupli jsme si proti sobě. Stare down jako v MMA.
Deny měl ruce v kapsách, já na dřevěných dubových bocích.
Napětí by se dalo krájet zmrzlinovou špachtlí!

Nakonec Deny řekl:
„Tino, vzdávám se. Ale jen když mi dáš jednu mangovou.“
A tak jsme se místo bitky podělili o můj poslední kelímek, který jsem si schoval do klobouku.

🔍 Co jsme objevili uvnitř?

Uvnitř Kolosea to byla tajemná výprava!
Viděli jsme podzemní kobky, kde gladiátoři čekali na zápas a já našel starořímský mincový automat na víno (byla to jen díra ve zdi, ale fantazie pracovala!). A taky kostru… asi kočky. Nebo to byl velkej chleba? Těžko říct. Bylo tam šero.

Na chvíli se ztratila Niky – myslela si, že sleduje výklad průvodce, ale šla s výpravou Japonců do muzea římských květin. 😂
Naštěstí se vrátila dřív, než z ní udělali bonsaj.

🎭 Závěr v aréně

Na konci jsme si sedli doprostřed arény, rozdělili se o poslední lžičku GELAD’ORO, a já si pomyslel:
„Tady by to chtělo stánek se zmrzlinou… !“