🎈 Tino sní

Ahoj holky a kluci! Musím vám hned říct – Londýn je fakt BOMBA! Ne, není to zmrzlina s příchutí výbuchu (i když bych takovou klidně ochutnal), ale město, ve kterém jsem právě strávil úžasných pár dní se sedmou třídou základní školy z Hradce Králové. A to vám teda byla jízda!

🚗 Smích a první anglické záhady

Všechno to začalo tím, že mě sbalila Lucka do batohu a prozradila mi: „Tino, jedeš s námi do Londýna!“

Málem jsem si ukopl nožku radostí! V autobuse jsem si sedl vedle Honzíka, který mi vyprávěl, že v Anglii prší úplně pořád. No… měl pravdu tak napůl – pršelo totiž jen každé tři hodiny.

Cesta byla dlouhá, ale… děti si se mnou hrály, povídaly, zpívaly a dokonce mi půjčily sluchátka, abych slyšel Spotify. Nejvíc se mi líbila písnička „London Calling“ – přísahám, že se mi začala klepat dřevěná kolena do rytmu.

🏴 Anglické rodiny a čaj o páté

Když jsme dorazili do Londýna, děti se rozdělily do anglických náhradních rodin. Já jsem první noc spal s Jirkou a byl jsem překvapený – v jejich domě měli koberec i na záchodě! Ale byli milí, dali nám čaj, sušenky a já si dokonce sedl ke stolu jako opravdový člen rodiny.

Druhou noc jsem byl u Elišky a Klárky, které mě česaly plastovým kartáčkem a udělaly mi culík (no jo, holky). A třetí noc jsem spal u Marka, který mě položil na poličku vedle pohádkové knížky a řekl, že vypadám jako postava z Narnie. To mi lichotilo!

🧭 Big Ben, stráže a voskoví kamarádi

Navštívili jsme tolik míst, že by mi nestačila jedna dřevěná ruka na počítání! Viděli jsme Big Ben, fotili jsme se s Tower Bridge, stáli jsme v Greenwichi na nultém poledníku (já jsem byl přesně napůl mezi východem a západem světa!).

A víte co? Viděli jsme dokonce Prince Williama! Teda… aspoň si to myslíme. Vypadal jako on a mával. Jistý jsem si nebyl, ale já mu taky mával – slušnost především.

V Muzeu voskových figurín jsem stál vedle Harryho Pottera a vyfotil se s Shrekem. No dobře, Shrek byl trochu divný – pořádně jsem se lekl, že mě sní! „Tady to bude pohoda, pár fotek a pak na zmrzku.“ Jo… jenže nic není s Tinem jen tak. Zrovna jsem stál vedle krále Karla, narovnaný jako pravý dvořan, když se ozvalo: „Tino, pohnul se!“

„Kdo?“

„Ten král!“ Otočím se… a fakt! Jeho vosková ruka byla o kousek jinde!

„To je trik, určitě mají nějaký robotický vosk nebo co,“ vysvětlovala Eliška. Ale než to dořekla, spustil se alarm. BLIK – BLIK – BLIK! A ze dveří vtrhla ochranka.

„Nechte ji být!“ volám a skočím před Elišku jako bodyguard z filmu. Jenže v tom se zezadu ozve: „To jsem já! Já jsem ten pravý král!“ A za námi stál pán v klobouku s naprosto stejným úsměvem jako figurína. Nakonec se ukázalo, že to byl herec v převleku a natáčeli tajný reklamní spot pro nějaké anglické sušenky. Ale děti byly nadšené!

„Tino, ty seš fakt nebojsa,“ řekla mi Klárka. „Skoro jako James Bond. Jen dřevěnej.“

A já skromně kývl: „Jen škoda, že jsem neměl smoking.“

🍦Zmrzlinová mise pokračuje

Ochutnal jsem i anglickou zmrzlinu – krémovou, vanilkovou, dokonce i s kousky sušenek. Byla dobrá. Ale víte co? „No jo, není to GELAD’ORO,“ zamumlal jsem a olízl si dřevěný nos. Holky se smály a říkaly, že jsem věčně nespokojený, ale já vím, co je dobrý gelato!

🏠 Návrat domů a slohová práce za jedna

Po návratu do Hradce jsme byli všichni unavení, ale šťastní. Ve škole jsme pak psali slohovku o našem výletu – děti psaly o princeznách, metru, rybách s hranolkami a já… já přidal vlastní verzi. Moje slohovka byla o zmrzlinách světa a jak žádná není jako ta naše.

🎓 Londýnské moudro praví

„I když jsi malý jako polička v anglickém domě, můžeš zažít velká dobrodružství. Stačí se nebát, mít kamarády a nikdy neodmítat čaj ani zmrzlinu.”