🎈 Tino sní
Ahoj děti i dospěláci! Vaše dřevěná cestovní raketa jménem Tino tentokrát vyrazila s Lucinkou a Petříkem ze Slovenska – jojo, ti mají odvahu jako zlatokopové a já jsem jejich malý dřevěný kompas!
Letíme do Mexika – země čokolády, pyramid, pálivého jídla a… KORIDY!
😄 Sladký začátek
První zastávka? Muzeum čokolády – a já? Skoro se rozplakal do kakaových bobů. „Tohle je domov čokolády!“ vykřikla průvodkyně. A já si hned vzpomněl:
„Ááááách! Čokoládová zmrzlina od GELAD’ORO…“ Začal jsem slintat (teda, obrazně… dřevo neslintá).
🔥 Měděný kaňon a ohnivý jazyk
Navštívili jsme Měděný kaňon – prý je větší než Grand Canyon! Já tam skákal po kamenech jak dřevěná koza.
Pak jsme si dali večeři – chilli con carne. „To zvládnu!“ říkal jsem si hrdě.
ALE… po jednom soustu jsem zčervenal jako rajče, začal poskakovat a vydával zvuky jako pískací hračka pro psy.
„Tinooo, napij se mléka, to ti pomůže!“ smála se Lucinka.
„Tatínku, zachraň ho!“ volal ustrašeně Peťo. Tatínek Robert si ale jen přivoněl ke sklenici tequily a usmál se jako moudrý aztécký bůh.
Na pyramidě v Cholule jsem vyšplhal až na vršek – ne že bych měl strach z výšek. Vrchol dovolené to ale nebyl.
Tím byla KORIDA!
🐂 Tino vs. El Toro
Přišli jsme do arény.
Sedl jsem si do první řady. No jasně! Když už, tak si to musím užít zblízka! A blízko bylo i zábradlí.
Konečně. Na scénu přichází matador – ve zlatém obleku, leskne se jak diskokoule, v ruce rudý plášť.
„Óleééé!“ volá publikum.
„Tinooooo, pojď zpátky!“ volá Robert.
„Nebojte, jen si to přiblížím, vyfotím a hned přelezu zábradlí zpátky, přísahám!“ křičím a najednou – zafouká vítr…
Matadorův plášť odlétne – a přistane přímo na mě!
A teď pozor:
BÝK to zahlédne. A co vidí?
Červený plášť… a pod ním… já – dřevěný… miniaturní matador s nohama do O a očima dokořán!
TO BYLA JÍZDA!
Býk se rozběhne, já začnu utíkat (spíš hopkat), utíkám mezi sudy, schovávám se za sombréro, ale… mám plán!
Popadnu kastaněty z vedlejší lavičky, otočím se, narovnám se… zatleskám a… BÝK SE ZASTAVÍ! SLÁVA. Udiveně na mě kouká.
„Hm…. to je jako tanec?” říká.
„Ano, jsem El Tinyo Flamenco!“
Býk uznale kývne hlavou… a začne tančit tango – se mnou. 😄 Neuvěřitelné.
Aplaus! A celý stadion na nohou!
Matador dojatý, býk se uklání, já dostávám sombréro plné popcornu. Tak tahle dovča byla faaaakt… žhavá!“ 🔥
Jo a… býka jsme pojmenovali Pedro a vzali ho s sebou do ZOO v Bratislavě. Teď tam chodí na procházky, učí malé býčky flamenco a prý občas tančí i s pávem. No není to král zoo?
🎓 A co jsem si z téhle cesty odnesl?
„Někdy se stane, že tě život hodí doprostřed arény. A ty si můžeš říct – uteču, nebo budu bojovvat? Strach zmizí, když začneš tvořit. A hlavně: odvaha není o tom, že se nebojíš. Odvaha je, že uděláš krok vpřed, i když se ti klepou dřevěná kolena.”
