🎈 Tino sní
Ahoj dobrodruzi, je to tady – moje další dobrodružství! A kde se odehrává? V samotném srdci Peru, mezi indiány, v deštném pralese, kde stromy šumí tisíci jazyky, papoušci řvou jak fanoušci na fotbale a komáři mají velikost menšího vrtulníku. Ale začněme od začátku.
🛩️ Do Peru s bandou neohrožených holek
Jednoho dne jsem dostal pozvání od party sedmi holek. Ne ledajakých! Tyhle holky byly odvážnější než Rambo s Tarzanem dohromady. Vydávaly se zachránit Amazonský prales před nelegální těžbou dřeva. A hádejte co? Vzaly mě s sebou! Prý protože jsem dřevěný, a tak mě berou jako „svého“.
Let byl dlouhý, ale zábavný – hráli jsme hádej kdo tu prděl, zpívali do palubního telefonu (pak jsme museli přestat) a já se zamiloval. Jo, vážně. Do Karličky. Měla zelenomodré oči jako liána nad tyrkysovou lagunou a nosila klobouk jako já. Byla krásná. A taky statečná. A vůbec netušila, že si kvůli ní natírám klouby olejíčkem, aby mi nevrzaly, když jdu vedle ní.
🏕️ První setkání s indiány
Po přistání a několikadenní cestě hluboko do džungle jsme dorazili do vesnice jednoho indiánského kmene. Byli úžasní. Vlídní, moudří, spojení s přírodou. Přijali nás, pomáhali jsme na poli, nosili dříví (já moc ne, to by bylo jako nosit vlastní sestřenici), zpívali u ohně a za odměnu jsme mohli spát v týpí.
A víte co? Dali mi indiánské jméno – Ten, který fouká víc než vítr, ve zkratce: Fukaj. Snad nemysleli to prdění v letadle. A naučili mě střílet z foukačky uspávací šípy! Jo! Já! Dřevák Tino! A byl jsem vážně dobrej. Dokázal jsem uspat komára na 200 metrů do levého ramene. Indiáni zírali. Já byl hvězda!
🌲 Střet s dřevomafií
Jednoho dne jsme se s holkama vydali hlouběji do pralesa, mapovat škody a zjistit, kdo ničí prales. A našli jsme je. Těžkooděnci s motorovkama, sekerama, řetězama – celá dřevomafie v akci. Jejich systém byl promakaný: rychlá těžba, tajné cesty, nákladní drony připravené k odletu s kmeny. Paráda… ale pro ty špatné.
Nás to naopak naštvalo. Já vytáhl foukačku, zamířil a pfffft! Jeden, dva, tři… padali jak švestky na podzim.
Ale pak… přišel osudový šíp.
🍑 Gól do vlastní branky
Zamířil jsem na posledního zloducha. Ale ten vykopl plechovou bednu. Šíp se odrazil. Udělal dvě piruety ve vzduchu a… PÍÍÍCH! … přistál přímo v mém dřevěném zadku. Jo. Já – Ten, který fouká víc než vítr – jsem uspal sám sebe.
Když jsem se probral, ležel jsem pod stromem, holky se smály, indiáni tleskali a já měl šipku pořád zapíchnutou v pozadí. A víte co? Smál jsem se taky.
Dřevorubci byli svázáni ke kůlům, indiáni zavolali úřady a prales měl šanci se znovu nadechnout. Naše mise byla úspěšná. A co já? Já si odnesl jizvu (vlastně dvě – jednu v srdci od Karličky, která mi nakonec jen vlepila pusu na čelo) a obrovskou zkušenost.
🏆 Moudro z džungle
„Když vidíš, že se děje něco špatného – neboj se to říct. I když tě to stojí jednu šipku do zadku, někdy to stojí za to. Ale tou největší odvahou je říct vše mámě, tátovi nebo paní učitelce. Protože tím ukážeš, že opravdová odvaha je být férový.“
