🎈 Tino sní
Ahoj, kamarádi! Mám pro vás další příběh, který vám vyrazí panty, vlasy i gumičku v trenkách. Tentokrát jsem se dostal do Energylandie v Polsku. Jo, slyšíte správně – země pierogů, smyku na kruháčích… a největšího zábavního parku ve střední Evropě!
🚐 S Romanem, Romanou a rodinou Opatových
Jeli jsme tak natěšení, že i auto pištělo radostí. Dvojčata Roman a Romana seděla vzadu, stříhala nové TikToky, zatímco já jsem se snažil nekřičet v jejich batohu, protože mě pořádně přiskřípli zipem do džínové bundy.
A pak jsme tam byli. Energylandia. Přes 120 atrakcí. 20 horských drah.
“Krása střídá nádheru!“ vykřikl tatínek Opat a sundal si klobouk, aby líp viděl. A já? Já měl pusu dokořán – až mi tam vletěla moucha! Proteinová snídaně zdarma!
🎢 Hyperion Pepsi – 140 km/h? Ať vlají nohy i vlasy!
Všichni jsme běželi na Hyperion Pepsi – nejrychlejší horskou dráhu v Evropě. Seděli jsme v první řadě. Roman vedle mě, Romana křičela už při zapínání pásů.
🚀 Start! Vystřelili jsme nahoru. A dolů. A zas nahoru. Já lítal vzduchem jako fíkus v tornádu, dvojčata ječela jak kapela na metalovém festivalu. A pan Opat omdlel ve třetím zatáčce, ale elegantně – jen zaklonil hlavu a tiše řekl: „Polsko je nádherné.“
⬇️ Tsunami Drop – kapky potu i paniky
Pak jsme šli na Tsunami Drop. 40 metrů vysoká věž. Skočíš dolů tak rychle, že se ti tvář posune o dvě adresy vedle.
Já visel z batohu Romany jen za jednu nit! Myslel jsem, že se mi uvolní klouby!
Ale byl to zážitek. Taková rychlost! Takové přetížení! Takový… smrádeček, když se holčička přede mnou lekla víc, než čekala.
🎡 WONDER WHEEL – A pak to začalo…
Na závěr jsme šli na WONDER WHEEL – obří ruské kolo s 30 gondolami. Výhledy? Božské! Klídek? Úžasný! Romantika? Možná… až do chvíle, kdy… kolo se nezastavilo. A pak se začalo točit rychleji.
👀 Lidi začali křičet.
🎤 Moderátor začal koktat.
🧗♂️ Tino zasahuje!
Zatímco všichni z lehka panikařili, já vyskočil z gondoly, přistál na laně a jako pravý cirkusák sjel dolů. Našel jsem hlavního technika – potil se jak řízek v mikrovlnce.
„Co mám udělat?!“ ptám se ho. Technik zbledl jak vanilková zmrzka bez příchuti a zasyčel:
„Jediný způsob, jak to zastavit… je ručně přepnout hlavní gyro-kontrolní páku uvnitř centrální osy kola! Ale… to se nedá. Nikdo se tam nedostane. Nikdo není tak malý, mrštný a odváž…“
„Ehm… haló, já jsem tady! Dřevěný, skladný, odvahy na rozdávání!“ řekl jsem.
🎯 Mise: Osa kola!
Takže co jsem udělal? Vyskočil jsem zpět na konstrukci, proplazil se mezi tyčemi jako párek v rohlíku, sjel dolů po mazacím lanku, udělal salto přes laserovou past a dopadl přímo do středu kola – do té tajemné kovové škatule plné drátků, čudlíků a jedné zapomenuté sušenky. KLAP! Přepnul jsem páku, světla zablikala, ozvalo se dramatické: „SYSTÉM ZNOVUNASTAVEN.“
Kolo zpomalilo. Zastavilo. Lidé jásali. Pan Opat brečel do kapesníku. Dvojčata mě objala tak pevně, že mi zaskřípal bok. A holčička z Tsunami Dropu se mi podepsala fixou na záda. Energylandie v Polsku je prostě úžasná!
A pak?… pak jsme jeli domů. Unavení, usměvaví, trochu ulepení od cukrové vaty a naplnění zážitky až po okraj batohu.
🧠 Tinovo kolotočové moudro
„Největší kola se někdy točí moc rychle. Ale vždycky se najde někdo malý, kdo je dokáže zastavit. I kdyby byl ze dřeva.“
