🎈 Tino sní

Čau holky a kluci. Seděl jsem v pokoji na poličce a koukal na mapu světa, kterou jsem si vyrobil z krabice od pizzy z AMICI. Vtom mě něco spadlo na hlavu – stříbrný řetízek se zeleným kamenem. „Aha! Můj dárek od přátel z planety Zyglorion 7!“

Na štítku visel vzkaz: 🪐 „Polož dlaň na kámen a přej si něco z hloubky srdce.“

Položil jsem dřevěnou ručku na kámen a řekl: „Chtěl bych vidět DINOSAURY… ale fakt hooodně zblízka!“

✨Zazářilo to, zapulzovalo to, ozvalo se bžuuu-bžuuu-vrt-vrt-KŘÁÁÁP! – a bum! Podlaha zmizela a já letěl vírem barev a zvuků, jak kdyby mě vysála obří pračka.

💥🦖 Prásk! Vítej v pravěku

Rozplácl jsem se mezi kapradí a něco nechutně mazlavého. Když jsem se zvedl a utřel si koleno mechem, zjistil jsem, že jsem v pravěku. Všude kolem bujela divoká džungle, obří motýli, a hlavně… dinosauři!

Najednou přede mnou zaduněla zem. Stromy se třásly, ptáci uletěli. Zpoza keřů vystoupil… Tyranosaurus Rex! Obrovský, zubatý a hladový! Ztuhl jsem jak věšák. Naštěstí mám výhodu – jsem dřevěný, Tyranosaurus mě necítil. Očuchal mě, zakuckal se pilinou a odešel.

🦕👶 Mláďata Žvanda a Šťoula

Rychle jsem se schoval v jeskyni a myslel, že tam jsem sám. V rohu se ale choulila dvě mláďata T-Rexe – jedno mě okamžitě olízlo tvář a druhé kouslo do nohy. „Jste roztomilý jak dýně na podzim! Budete Žvanda a Šťoula!“ Za chvíli jsme si už spolu hráli na aport (s kostí větší než školní autobus), na babu (já vždycky prohrál), a taky na „kdo víc slintá“. To jsem vyhrál… protože neslintám vůbec.

🔊Táta Rex se vrací

Najednou se ozvalo DUNĚNÍ. Vchod do jeskyně zatarasil obrovský táta Rex. Zastavil se, sklonil hlavu a ZAŘVAL. Myslel jsem si, že je se mnou ámen. Pokusil jsem se zahrát na větvičku. Nepomohlo. Ale pak jsem si vzpomněl…💡 „Zmrzlina! Vždycky pomůže.“

Vytáhl jsme z kapsy kelímek meruňkového sorbetu od GELAD’ORO, otevřel ho a podal Rexovi. Ten očichal, zamrkal, zkusil kousek… a usmál se! „Eště,“ zakňučel dino. „Počkej, kocoure. To mám na celej den!“ smál jsem se a vyškrábl mu další lžičku. Táta Rex si mě oblíbil.

🥊 Střet s Triceratopsem!

Společně jsem šli džunglí, já jako malý šéfík na hlavě táty Rexe, za námi cupital Žvanda, klopýtal Šťoula a celá naše výprava vypadala jak povedená banda z pravěkého cirkusu. Všechno šlo fajn – až podezřele fajn – dokud se neozvalo:💥 PRÁSK! PRSK! BRRRUMM! Ze stromů vyrazil Triceratops – rohatý, naježený a naštvaný jak nosorožec, co šlápl na lego!

„TÁHNI Z MÝHO ÚZEMÍ!“ zařval hlubokým hlasem, až spadlo pár kokosáků. Zamrkal jsem. „Klídek, kámo, tohle je veřejný pravěký prostor…“ Ale Triceratops se rozběhl. Cíl? Malý, nic netušící Šťoula.

„NE!“ vykřikl jsem, skočil ze hřbetu T-Rexe jak pravěký superhrdina, přistál mezi nimi, sáhl do kapsy a vytáhl zrcátko – takové to z Kinder vajíčka, co mi dala Niky jako „kouzelný amulet“. Záblesk slunce. Triceratops se zarazil. Spatřil sám sebe. Nejdřív šok. Pak… pomalé mrkání. A nakonec: „Tyyy jo… mám fakt krutý rohy!“ zabručel obdivně a začal si je drbat o nejbližší strom.

A já si oddychl. Táta Rex si olízl tlapu. Šťoula měl radost, že je celý.

📚🦕 Lekce mezi dinosaury

Přistoupil jsem blíž. „Hele, chápu, že se chceš chránit. Ale nemůžeš útočit na každýho, kdo se přiblíží. Žvanda a Šťoula jsou ještě prcci.“ Triceratops si sundal liánu z rohu a zamumlal: „Promiň bráško… trochu mi hráblo. Měl jsem k snídani zkyslý kapradí.“

Slunce se klonilo k obzoru, ptáci prapodivných tvarů křičeli jako siréna a z dálky se ozývalo hluboké bublání… „To je… normální?“ otočil jsem se k tátovi Rexovi. Ten nasál vzduch a zachrčel: „Sopka! Bude… BUM!“

Najednou se země zachvěla. Všechno začalo vibrovat. Kameny padaly, voda bublala, jeden stegosaurus si radši sedl do rybníka. Z kráteru se vyvalil kouř a popel. Sopka se probouzela! „Žvando, Šťoulo, za mnou! Táto Rexi, popadni Triceratopse, i když má tři rohy a žádný rozum! BĚŽÍME!“

Rozběhli jsme se jak pravěká štafeta. T-Rex se mnou v levém podpaží, Triceratops v pravém, mláďata cupitala s jazykem venku. Láva už stékala bokem hory a stromy praskaly jak popcorn. A vtom… ŘETÍZEK! Cítil jsem, jak se mi pod košilkou zahřál, kámen pulzoval.

„Já… už musím jít,“ řekl jsem, a vysoukal se z tátovy paže. Dinočelisti se stáhly.

„Budeš nám chybět, malý dřeváku,“ zabručel táta Rex.
„Příště přines víc zmrzliny,“ dodal Triceratops a poškádlil mě nosem.
„Nebojte. Ještě se potkáme. A tentokrát… vezmu vás všechny k nám do zmrzlinárny!“

Zmáčkl jsem kámen.
✨ Zablesklo to, zahřmělo, listí se vzneslo do vzduchu…

🎒 Návrat domů

Šup! Přistál jsem zpátky v pokoji. Přesně na tu pizzu-mapu. Bylo ticho.

„Jo… dinosauři. To byla jízda!“ Pak jsem se otočil k oknu a tiše dodal: „Ale stejně… ti rohatí kámoši byli úplně boží.“