🎈 Tino sní

Ahoooj, tady Tino – váš malý dřevěný dobrodruh! Tentokrát jsem se ocitl tak daleko od domova, že jsem málem zapomněl, jak se řekne „ahoj“ thajsky (je to Sawasdee, kdybyste to chtěli vědět!). Vzala mě sem parta sedmi kluků z Blanska – říkají si Banda klučičích hrdinů. Proč? Protože si řekli, že místo normálního výletu do lesa si udělají Pařbu v Bangkoku! A u toho já musím bejt.

První noc jsme spali v bambusové chatce, jedli nudle z pouličního stánku a smáli se tak nahlas, že i gekoni na stropě ztichli. No a když ráno kluci spali jak medvědi v zimě, já jsem se potichu vykradl ven. A co jsem tam našel? Malý modrý Tuk Tuk. A protože jsem Tino, tak víte, co jsem udělal? Sedl jsem za volant a zatočil klíčkem!

🏍️ Šéf s okurkou a tajná zásilka

Zatímco jsem se učil řídit mezi pouličními trhy, objevil se najednou chlapík – měl brýle, slamák a v ruce okurku místo pistole. Říkal si Cucumber Joe a tvářil se moc důležitě. „Hej, malý dřevěný kámo,“ povídá, „potřebuju spolehlivého řidiče na hodně důležitou zásilku. Máš na to 60 minut, jinak… ehm… okurka už nebude okurkou!“ mrknul na mě.

Z batohu vytáhl malou krabičku s velkou červenou pečetí a deset thajských bahtů. „V té krabičce je na disku super tajná receptura na nejlepší kokosovou zmrzku v Thajsku. Musíš ji doručit mistru Pheovi, největšímu zmrzlináři v Bangkoku. Jinak receptura z disku zmizí!“ No a protože já miluju dobrodružství a hlavně zmrzlinu, souhlasil jsem! Cucumber Joe mi dal adresu a zmizel v davu. A já? Já zmáčkl plyn až k podlaze a rozjel se jako raketa!

🚧 Bangkokská zácpa a nečekané nástrahy

Bangkok je město, kde je víc Tuk Tuků než mravenců na pikniku! Zleva mopedy, zprava autobusy, do toho chrám se zlatým Buddhou a trh plný koření, které mě nutí kýchat. Mezitím jsem koukal na hodinky – tik tak, tik tak, čas rychle utíkal! A já pořád se super tajnou kokosovou zásilkou poskakoval v Tuk Tuku, zatímco se mi lepily na zadní nárazník drzé opice, které mi chtěly krabičku ukrást! A doráželi tak dotěrně, až se jim to v serpentinách povedlo. Ouha… a co teď?

Si pište, že jsem nepanikařil! Zařadil jsem jedničku, pak dvojku (víc rychlostí Tuk Tuk stejně nemá!) a hurá za opicemi! Ty potvory se mi smály z palmy, jedna z nich mávala krabičkou s recepturou, jako by to byl obyčejný kokosový bonbon. Zatáčka vpravo, zatáčka vlevo – projíždím uličkami, na každém rohu zase voní kari, do toho troubím a křičím: „Stůj, banánový bandito!“ Ale opice? Ty se jen houpou z drátu na drát a uhánějí kamsi za chrám.

Vyskočím z Tuk Tuku rovnou na trh s ovocem – BUM! Lítají melouny, mango a já držím v ruce… hooodně velkej trs banánů! V hlavě se mi rozsvítila žárovka – opice přece milujou banány!

🍌 Výkupné: Banány za krabičku

Hodil jsem na stůl deset thajských bahtů a postavil se na nejvyšší bedýnku, zvedl banány nad hlavu a zakřičel: „Hele, opičáci! Tady máte, co chcete – ale já chci tu krabičku zpátky!“ Chvilka napětí. Polkl jsem na prázdno. Opice se zastavily, koukly na banány, na mě, na banány… a pak – ŠUP! Krabička letí vzduchem, já ji chytám, banány letí opačně a mizí v chlupatých rukách. UFF! Krabička je zpět, ale… kouknu na hodinky – zbývá už jen 12 minut! 🕒

🚦 Mega zácpa a vodní dělo

Řítím se zpátky k Tuk Tuku, zapínám motor – vrčí, vrčí, ale uprostřed Bangkoku zácpa tak hustá, že bych se tam nevešel ani s tříkolkou. Všude auta, skútry, křik, troubící autobusy, do toho bubeníci s maskami draků! Co teď? Napadlo mě jediné: TUK TUK EXPRES!

Zapnul jsem klakson na plné pecky, ale nic – nikdo se ani nehne. Protáhnu se kolem stánků, projedu zahradou chrámu (promiňte, mnichové!) a rovnou na dvorek, kde stojí… obrovský SLON! Podstrčil jsem mu karamelku, aby ustoupil stranou – otevírá se mi zadní brána přímo na prázdnou uličku. Paráda! Ještě kousek – a BUM! Všude voda! Hasič právě kropili ulici vodním dělem. „Hej, kamarádi, cákněte na mě!“ křičím. Hasič kývne, namíří proud na Tuk Tuk a já letím po ulici jak pomeranč po skluzavce!

🍦 Sladký konec a kokosová odměna

Brzdím smykem před malým stánkem a… tam už čeká mistr Pheo, vážný chlapík s bílou zástěrou a mistrovskou vařečkou. Podám mu krabičku s flash diskem a on si mě změří pohledem. Pak se usměje a povídá: „Dobrá práce, kluku dřevěná! Právě včas. Teď chvíli počkej…“ a pak mi podal tu nejkrémovější, nejsladší kokosovou zmrzku, co jsem kdy měl. Ale to není všechno – mistr Pheo mi dal druhý flash disk: „Tohle je pro tvého Tomšsose. Ať si to zařadí do GELAD’ORO. Ať celý svět ví, co je opravdová kokosová radost!“

😎 Návrat ke klukům

Kluci se zrovna protahovali a zívali jak sedm malých lvů. „Tino, kde jsi byl?“ ptali se. Já jsem se usmál, olíznul dřevěný nos od kokosu a povídám: „Ále kluci… byl jsem jen na zmrzlině!“

A už plánujeme další super den – chrám, krokodýlí farmu, noc na lodi… protože… tady dobrodružství nikdy nekončí!

💙 Thajské moudro

Pamatujte, kamarádi, i malý dřevěný kluk může zvládnout velké věci! Když se nevzdáte, i opice vám vrátí, co vám patří.