🎈 Tino sní

Ahoj kamarádi, tady Tino! Připravte se na příběh, při kterém vám možná roztaje zmrzka v ruce – protože byl faaaakt hustej!

🇯🇵 Všechno to začalo v Tokiu

A právě tam mě vzala moje dočasně náhradní rodina Slezákova s České Třebové. Jeli jsme na Festival miniatur, což je povedená akce, kde je všechno malinkaté – autíčka, domečky, sushi… dokonce i jeden pan policajt byl tak mrňavý, že jsem si ho málem dal do kapsy! Pěkně si mě vystrojili – prý abych nedělal ostudu. Já??? A ostudu??? Ale sako mě slušelo.

Ale než došlo na drama, navštívili jsme nádherné mísa.
Shibuya Crossing, obří křižovatku, kde se najednou rozběhne stovky lidí… a já běžel taky! A pak mě sbírali zpod nohy jednoho pána s kufrem, V Asakusa chrámu to vonělo po kadidlu a smažených rýžových koláčcích. A pak jsme vylezli na Tokijský SkyTree, já teda jen do kapsy batohu pana Slezáka, protože výšky, od jisté doby, moc nemusím (jednou jsem lezl po Eiffelovce… ale to je jiný příběh!).

Ochutnal jsem i místní zmrzku, měli zelený čaj a černý sezam se slanou rybou (fuj!). Nebylo to GELADO’RO – chyběla jim ta poctivá chuť, láska, a hlavně meruňková klasika, co mi v Hradci vždycky natáčí přímo do pusinky. A pak… začalo TO!

🚄 Rychleji než zmrzka roztaje

Festival se konal v městečku nedaleko Tokia, a tak jsme nasedli na šinkansen – japonský superrychlý vlak. Všechno bylo perfektní – jízda hladká, sedadla jako obláčky a já si v klidu lízal svoji malinovku. Najednou se ozvalo:
🎙️ „Omlouváme se, vlak nemůže zastavit. Porucha brzdového systému. Žádáme o klid.“

Cože?!
Lidi začali pobíhat, jeden pán si dal poslední sushi a začal volat mámě, jiná paní se pokoušela otevřít dveře do kabiny strojvedoucího lžičkou od mé matcha zmrzky.

No a co udělám já, malá dřevěná loutka v kšandách?
Vydal jsem se za strojvedoucím.

🔋 Mise: Baterie

„Pane, můžu pomoct?“ zeptal jsem se strojvedoucího.
Muž v uniformě se na mě podíval, jako že mi snad upadl šroubek.

„Hele, jediná šance, jak vlak zastavit, je odpojit hlavní baterii – ale ta je v technické šachtě, kam by se vešel jen nějakej hodně malej a hodně pružnej…“ Pak se na mě podíval znovu a rozsvítily se mu oči.

🦸‍♂️ Hrdina na drátkách

A tak mě spustil šňůrkou od tepláků do miniaturní šachty pod podlahou vlaku. Tam to hučelo, tam to bzučelo. Musel jsem lézt přes trubky, přeskočit elektrošroub, a nakonec… TA-DAA!
Odpojil jsem baterii tahem za kabel označený nálepkou „TRHNI V NEBEZPEČÍ“. Vlak se zpomalil… zpomalil… až zastavil přesně ve stanici městečka, kde se konal festival! Jaká náhodička co?

Lidi tleskali, paní v kabátě mi dala pusinku (byla plná rýže, ale počítá se!), strojvedoucí mě zvedl nad hlavu jako vítěze sumo a děti chtěly selfie.

Na Festivalu miniatur jsem dostal speciální medaili z ledu, která roztála ještě dřív, než mi ji pověsili na krk. Ale co… Japonsko jsem si užil a teď už se těším na další dobrodružství. A kam mě vezmeš ty?

🚄 Superrychlé moudro

„I ten nejmenší může udělat největší věc – když má odvahu, trochu vtipu… a klíč od technické šachty!
A hlavně – i když jsi malý jako maki sushi, můžeš zastavit vlak, když jde do tuhého.”