🎈 Tino sní
Ahoj! Jsem Tino, dřevěná loutka s duší dobrodruha a se zmrzlinou v srdci. Tentokrát jsem se vydal na pořádně strašidelný výlet s mým duchovním tátou Tomšosem. Kam? Do Transylvánie, přímo na tajemný hrad hraběte Drákuly! 🦇
Když jsme dorazili, byla už tma. Hrad vrzal, vítr hvízdal v komínech a z dálky bylo slyšet podivné „huhuhuuuuu“. No prostě ideální čas na noční sólo prohlídku, kterou Tomšos objednal! Jenže hned u vstupu se opřel o staré dveře, které neměly kliku, klíč ani nápis „netlač“ – a puf! Zmizel!
🦇 Starý hrad a nová dobrodružství
Zůstal jsem sám. No teda, skoro sám. Jen stará brnění, která se sama otočila, když jsem prošel, portrét prababičky Drákuly, co mrká, zrcadlo, které ukazuje budoucnost (mně ukázalo obrovský zmrzlinový pohár!) a lustr, co visel z podlahy vzhůru. A taky místnost plná netopýrů na józe. Ale jinak pohoda.
Musel jsem Tomšose zachránit! Plížil jsem se po vrzajících schodech, přeskakoval červené koberce s podezřelými skvrnami (červená řepa, červený rybíz? doufejme!) až… konečně… stál jsem před velkými dveřmi, odkud se ozývalo: „Kdo ruší mé temné dýchánky?!“
💚 Vanilkový prach
A tam stál on. Hrabě Drákula. Osobně. Oči jak uhlíky, plášť až na zem, zuby jak zrcadlový hrot a… v ruce kornout se… slzami z malinové zmrzliny?
„Neboj se mě, Tino,“ řekl smutně. „Jsem jen osamělý upír. Lidé se mě bojí, ale já… já mám jen rád zmrzlinu. A strašně se bojím slunce.“
No tak moment, tohle nebyla žádná krvelačná příšera. Byl to smutný fanoušek GELAD’ORA, co nikdy neochutnal česnekový sorbet! „Vím, co ti pomůže!“ zvolal jsem. „Postavím ti tady zmrzlinovou výrobnu! A naučím tě dělat úplně speciální příchuť – sorbet z česneku, který z tebe udělá normálního kluka a pustí tě ven na sluníčko!“
A tak jsme se do toho pustili. Z hradu se stala první transylvánská franšíza GELAD’ORO. Míchali jsme, mrazili jsme, ochutnávali (někteří upíři si k česneku přidali i trochu máty – no fuj, ale chutnalo jim to!).
Po prvním olíznutí česnekového sorbetu se začaly dít zázraky – z upírů se stali normální kluci a holky. Smáli se, hráli na dvoře vybíjenou a někteří z nich si dokonce začali opalovat nosy.
A Tomšos? No jistě, že jsem ho našel! Spal v místnosti plné vanilkového prachu. Probudil se a hned se stal hlavním zmrzlinovým mistrem, dokud své řemeslo nenaučil hraběte Drákulu. A teď? Hrad Drákula Gelato Castle je nejnavštěvovanější zmrzlinárna široko daleko. Lidé tam stojí fronty ze všech koutů světa – kvůli dobrodružství, zmrzlině… i kvůli mně. 😎
🦇 Drákulovo moudro
Někdy se bojíme. Někdy máme pocit, že jsme na to sami. Ale nebojte se! Já, Tino, jsem tu vždycky s vámi. Strach se dá překonat – třeba i česnekovým sorbetem. Stačí věřit, že i za nejděsivějším hradním rohem se může skrývat kamarád… a kopeček dobré zmrzliny.
